Co zbylo z klasiky (Tři sestry a Cyrano ve Slováckém divadle)

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti patří dlouhodobě k našim nejvýraznějším oblastním scénám. Těší se velké divácké oblibě, v roce 2016 bylo zapsáno do České knihy rekordů jako činoherní divadlo s nejvyšším počtem předplatitelů (což je o to pozoruhodnější, že Uherské Hradiště spolu s Českým Těšínem patří podle počtu obyvatel k nejmenším městům se stálým divadelním souborem). Zároveň divadlo požívá i respekt odborné komunity, jeho inscenace pravidelně hostují na divadelních festivalech a umisťují se v divadelních anketách. Dramaturgii divadla se trvale daří vyvážit repertoár tak, aby nabízel jak divácky atraktivní, tedy zejména komediální tituly, tak inscenačně či tematicky ambicióznější kusy. Už od dob šéfování Igora Stránského zde pravidelně hostovali či hostují režiséři jako J.A. Pitínský, Martin Františák či Anna Davidová a divadlo se snaží uvádět současnou i původní dramatiku, občas také projekty přesahující hranice činoherního divadla. Zároveň se klade důraz na muzikálnost souboru, který je pravidelně prověřován v hudebním repertoáru, jenž se nevyhýbá ani technicky náročným titulům, jakým je třeba Lloyd Webberův Jesus Christ Superstar. Jednou za dva roky dramaturgie nabídne také titul, většinou původní, pro dětské publikum.
Toto směřování si uherskohradišťská scéna uchovala i v první „postcovidové“ sezoně, kdy by se dala očekávat divácky odlehčenější nabídka, aby divadlo po nucené pauze přilákalo zpět publikum a zároveň částečně zahojilo finanční výpadky z uniklého vstupného. Změna nakonec proběhla jen u původně plánovaného autorského kabaretu Vzlet a pád Jurije Gagarina na téma zacházení ruské propagandy s dezinformacemi, který napsali umělecký šéf divadla Lukáš Kopecký a dramaturgyně Markéta Špetlíková. Po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině skutečnost předběhla divadelní nadsázku a již napsaná hra ztratila na aktuálnosti. (ara: „Slovácké divadlo odehraje drama v soudní síni, hru o Gagarinovi zřejmě zruší.“ iDnes.cz, 22. 3. 2022.)
Na rozdíl od ostatních českých divadel sezona ve Slováckém divadle není určena školním rokem, ale předplatné se prodává na rok kalendářní. Minulá uherskohradišťská sezona tak nabídla od ledna do listopadu sedm nových premiér. Klasické tituly v netradičním pojetí zastupovala adaptace Čechovových Tří sester a Cyrano z Bergeracu Martina Crimpa. Současnou dramatiku pak doplnil komorní britský thriller Vosa Morgan Lloyd Malcolmové uváděný v české premiéře na Malé scéně divadla a na českých jevištích už etablovaná Bettsova Kočka v oregánu. Muzikál reprezentuje Brdečkův Limonádový Joe a dětský titul dramatizace Šrutových Lichožroutů, kterou si divadlo objednalo u Venduly Borůvkové, držitelky ceny Magnesia Litera za literaturu pro děti a mládež za rok 2019. Jako příklad toho, jak své diváky seznamovat s netradičnějšími formami inscenování, může sloužit série „site-specific“ projektů, kdy Slovácké divadlo jednou za čas nabídne publiku inscenaci mimo budovu divadla. Jedná se o divácky vstřícné tituly, nikoli o inscenace ohledávající převážně dokumentární formou např. tíživé či problematické historické události spjaté s nějakým místem v okolí. Řadu let se tak na repertoáru drží německá komedie Úča musí pryč, jejíž základní dějovou situací je rodičovská třídní schůzka a kterou divadlo uvádí přímo ve třídě jedné z místních základních škol. Vloni k ní přibyl na řadě českých scén v minulých letech také již prověřený Teror Ferdinanda Schiracha. Problémová hra o soudním procesu s bojovým letcem, který sestřelil teroristy unesené letadlo, je tentokrát inscenována přímo v jednací síni místního okresního soudu.

musí se žít? Obě inscenace, které na repertoáru loňské sezony zastupují – zjednodušeně řečeno – onu inscenačně progresivnější či ambicióznější linii, Tři sestry a Cyrano z Bergeracu, zároveň nabízejí zpracování klasických, dobře známých, a dá se tedy předpokládat, že i divácky atraktivních titulů. Přestože se jedná o na první pohled výrazné úpravy, obě jsou vedené se zjevnou snahou o seriózní dialog s původními texty a poctivě zkoumají způsob, jak by dramatický svět autora svázaný s divadelními konvencemi doby svého vzniku mohl co nejkomunikativněji fungovat na dnešním jevišti. V případě Cyrana se jedná o zásadní textovou úpravu dramatu, kdy na Rostandově dějovém i myšlenkovém půdorysu Martin Crimp otevírá nová témata, nabízí nový, psychologicky prohloubený pohled na postavy, razantně modernizuje jazyk i veršovanou formu a ve výsledku tak vytvoří víceméně hru novou. U Čechova se inscenační tým v čele s Michalem Zetelem pevného textu zříká docela a výsledný tvar vzniká postupně fixovanou improvizací na situace a témata původní hry.