Čím více jsem v poslední době prozkoumávala nejnovější počiny Miroslava Bambuška a poslouchala či četla jím poskytnuté rozhovory, tím jasněji jsem vnímala, že se jedná o tvůrce značně nespokojeného se stavem a vývojem současné společnosti. Způsob, jakým svůj nesouhlas vyjadřuje, na jednu stranu vzbuzoval mou zvědavost, protože je nekonformní a motivovaný problémy, které znepokojují i mne (opomíjení duchovna nebo přehnaný důraz na materialitu). Na druhou stranu mě autor dráždil tím, jak se nezdráhá veřejně a v souvislosti se svými inscenacemi soudit druhé, aniž by svá tvrzení podkládal argumenty. Když byl hostem pořadu Vizitka na rozhlasové Vltavě, apeloval v rámci přemýšlení o tehdy připravované inscenaci Zvěřinec: „Vyměňme terapeuty za kněze. Protože kněz se opírá o ducha a o duši. Ne o psychologické zkušenosti vyčtené z knížek nebo z nějakejch takovejhle věcí. To jsme na půli cesty u terapeutů! Je dobrý to říct, prostě.“ (KAŇKOVÁ, Markéta. Nevzdávej to a podívej se, co můžeš udělat pro druhého. Příběh kněze Zvěřiny je obrovskou inspirací, říká režisér Miroslav Bambušek [rozhlasový pořad]. Vizitka. ČRo Vltava, 10.11.2021.) Jakožto člověk vychovaný k respektu k životním postojům a názorům druhých jsem hned zpozorněla: jak ví pan režisér, že mají terapeuti své zkušenosti vyčtené z knížek? A duchovní své znalosti nevyčetli z knížek nebo třeba z Bible? V rozhovoru s Petrem Fischerem pro kulturní přílohu Lidových novin soudí v podobném duchu své současníky: „Je bláhové si myslet, že to duchovní najdu mimo sebe. Ano, lidem se nechce do práce na sobě. Lidem se ale nechce do žádné práce, protože pracovat je nepříjemné. Ale co je to za život, který hledá výhradně příjemnosti? Život stádné hnidy? Parafrázoval bych Patočku: Nic tak dobře neukazuje, že žijeme v totalitě masy hmoty a síly, jako fakt, že to, co je bytostně lidské, tedy pravda a lež, se stalo předmětem manipulace.“ (FISCHER, Petr. Zločiny komunismu i odsun Němců. Režisér Bambušek znovuobjevuje českou minulost. Orientace. Lidovky.cz [online]. 2022, [cit. 2023-05-01].) Kdo přesně má být ta „stádná hnida“? Kteří konkrétní lidé hledají „výhradně příjemnosti“? Za úvahou se skrývá generalizující odsudek těch, kteří nepřemýšlejí stejným stylem jako autor citace.
Jedná se o prosté konstatování skutečnosti, když řeknu, že autor překračuje etické hranice, jejichž dodržování považuji za podstatné: dopouští se opakovaně zevšeobecňující devalvace lidí s odlišnými životními přístupy. A nadto vystupuje jako rozhodčí, který není součástí hry: osobuje si právo objektivizovat druhé. „A to je dobré říct,“ půjčuji si jeho formulaci, raději hned v úvodu článku, aby bylo zřejmé, z jak konfliktní názorové pozice přistupuji k inscenacím Zvěřinec a Kacířské eseje. Ty mne však přesto čímsi fascinují a přitahují, protože obsahují jakési tajemství – proto jsem přijala výzvu se do nich ponořit a blíže je poznat.
Dočetli jste 10% procent článku, celý je k dispozici jen držitelům e-předplatného, které si můžete zajistit zde
Pokud máte předplatitelský login, tak se prosím přihlaste.
Článek bylo možné odemknout do pátku, 9. června 2023.