Být, bydlet, obývat (čtyřikrát z Husy na provázku)

„Bydlím, tedy su“, zněl tematický rámec sezóny 2023/24 Divadla Husa na provázku. Soudě podle čtyř z pěti letošních premiér (Kromě čtyř zmiňovaných titulů měla v září 2023 v Huse na provázku obnovenou premiéru inscenace Antieva v režii Anny Davidové, kterou v původní verzi uvedl spolek Masopust.) se tento filozoficko-lokálně ukotvený výrok skutečně stal tvůrci poctivě ohledávaným východiskem, a nikoliv jen naroubovaným mottem (což nebývá vždy pravidlem). Téma bydlení vedlo k úvahám existenciálním i existenčním, od vztahu k našim malým i šířeji pojatým domovům po obývání prostoru mentálního, případně prostoru naší paměti, k sezóně „hledačské“ a oceněníhodné.
Inscenace Reality, Nevyletět z Brna, je ze mě zkyslá srna a Nie sme doma přivezla Husa na provázku na tradiční jarní přehlídku do Divadla Archa+, Ságu rodu Marxů jsem zhlédla ve druhé repríze na domovské scéně v rámci festivalu Divadelní svět Brno.

další zimu bysme nedali V inscenaci s prostým názvem Reality, odkazujícím jak k nemovitostem, tak ke stavu současné sociální politiky, Petr Erbes a Boris Jedinák polodokumentárně zpracovali skutečnou kauzu projektu sociálního bydlení
Rapid Re-Housing. Dle modelu ozkoušeného v zahraničí měl pomoci skoncovat s bezdomovectvím rodin na území města Brna. V pilotní fázi, jež odstartovala v roce 2016 jakožto iniciativa politického hnutí Žít Brno v koalici s ANO, byly padesáti vylosovaným rodinám nabídnuty městské byty za dostupnou nájemní cenu. Na rozdíl od jiných podobně zaměřených iniciativ projekt vychází z hesla „housing first“ – podmínkou účasti či udržení bydlení tedy není kontrola zaměstnanosti ani nastoupení k léčbě drogové závislosti, „výchovný“ aspekt odpadá. Štěpán Ripka z Platformy pro sociální bydlení, jehož tým z ostravské univerzity byl zodpovědný za závěrečnou evaluaci, v dramaturgickém úvodu konstatoval, že ačkoli projekt nebyl stoprocentně úspěšný – po finanční stránce se situace rodin zásadně nezměnila – v mnoha ohledech kýžené výsledky přinesl: došlo ke zlepšení zdravotních podmínek rodin, pocitu bezpečí, děti netrpěly hlady, a především se snížila doba jejich pobytu v pěstounských rodinách. Přesto byl Rapid Re-Housing v roce 2019 novým vedením města v čele s ODS zamítnut vzhledem k finanční náročnosti a neprokazatelným přínosům.
První půle inscenace vyrůstá z vlastního výzkumu tvůrců – tedy z rozhovorů vedených s některými účastníky pilotního projektu. Svoje otázky vložili Erbes s Jedinákem do úst postavám reprezentujícím institucionální moc (sociálním pracovníkům či úředníkům), potažmo novinářům či umělcům. Ti všichni ovšem fluidně přecházejí do rolí příbuzných protagonistů spojených se zdrojem jejich traumatu, kořenem stávajících problémů. Zopakování stejné otázky, kterou zprvu objektivně pokládá cizí člověk, někým blízkým, zásadně mění její účinek. Odstup, s nímž se na těžké osudy dotazuje společnost (nezřídka nevhodně, neempaticky, s touhou po senzaci a dalším „misery porn“), jiný tazatel proměňuje v naléhavou, intimní situaci, která zasahuje nejniternější nejistoty postav, jejich samotnou existenci. Odpovědi se v důsledku toho znatelně liší, minimálně emočním nábojem. Svůj přístup Erbes s Jedinákem staví – a v druhé půli ještě nápadněji – na zrcadlení, prorůstání a vzájemném ovlivňování osobní a politické roviny.
V realisticky vyvedeném kuchyňo-obýváku sociálního bytu, který se po jevišti v případě potřeby pohybuje na kolečkách, se setkáváme s matkou-samoživitelkou romského původu, s vyléčenou feťačkou, jejíž dceru má v péči babička, a s manželským párem bývalých alkoholiků, které projekt zachránil z ulice. Byt má fialové stěny, laciné obložení, je vybaven ošklivou sedačkou a šoupačkami, pro postavy nicméně představuje dobytý ráj. Samoživitelka Klára (Zdislava Pechová) tak s realistickým nadhledem popisuje svoje těžkosti a vyjadřuje vděčnost za to, co dostala, zatímco dotazujícímu se úředníkovi (či snad dramaturgovi?) v podání Vladimíra Hausera ošetřuje nemocné nohy. Nové bydlení je pro ni vším, byť má spoustu háčků, především sousedy, kterým vadí, že má hlučné děti, a to i když si hrají v parku před domem. Klára, posílena nově nabytou vírou, ale vypadá, že vše smířeně zvládá, dokud se úředník nepromění v jejího alkoholického otce; veškerá jistota se hroutí, rozrušená žena propadá emočnímu zmatku.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU