Překladatel se nemá vciťovat, překladatel má rozumět a umět

NEJSEM PROFESIONÁLNÍ PŘEKLADATEL
Jak jste se dostal k angličtině a k překládání?
Původně jsem chtěl být středoškolským učitelem, takže jsem šel studovat anglistiku a bohemistiku do Brna. Tam mě ten obor natolik nadchnul, že jsem se rozhodl zůstat v akademickém prostředí. V Brně jsem dokončil bakaláře, pak jsem pokračoval magisterským studiem v Olomouci a doktorát z anglické literatury jsem udělal v Durhamu, což je po Oxfordu a Cambridge třetí nejstarší anglická univerzita.

A to byl překlad, nebo filologie?
Filologie. Překladatelství jsem nikdy nestudoval, musím se přiznat. Tehdy to v Brně ani v Olomouci ostatně jako zvláštní obor stejně nešlo. Překládat jsem ale začal už jako student. Což bylo dané i tím, že jsem zjistil, že bych sice chtěl být kreativní, ale nemám na nic opravdový talent. Řečeno s nadsázkou: zkusil jsem všechno možné, od vlastního psaní přes skládání hudby a malování až po sochařinu, ale nic se nedařilo, takže jsem došel k tomu, že překlad je jediná disciplína, která je umělecká a kterou dokážu zvládnout. Faktem ovšem je, že literární věda a překladatelství k sobě mají blízko. Při překládání je nutné dílo pochopit mnohem hlouběji a mnohem víc do detailu, než když ho třeba vyučuji a zaměřuji se jen na hlavní motivy a výběrové pasáže. Překladatel musí u každého slova vědět, co znamená a proč je takové, jaké je.

Co jste překládal?
Všechno možné, především prózu, ale také poezii. Největší dílo, které jsem v té době přeložil, byl Ptačí sněm od Geoffrey Chaucera. Tahle báseň vznikla na konci čtrnáctého století při příležitosti svatby „dobré královny“ Anny, dcery Karla IV., s anglickým králem Richardem II., a založila tradici svatého Valentýna jako patrona zamilovaných. Začal jsem ji překládat během psaní doktorátu v podstatě jako prokrastinační aktivitu, nakonec ale opravdu vyšla v dvoujazyčném vydání s mou úvodní studií.

Označil byste se dnes za profesionálního překladatele? A dá se vůbec překládáním uživit?
Když se mě někdo zeptá na mé povolání, odpovídám, že jsem literární historik. Nikdy jsem nebyl a ani dnes nejsem profesionálním překladatelem ve smyslu, že bych se překladem živil. Lidí, kteří by překládali umělecké texty a žili z toho, není zas tak moc. Spousta překladatelů ovšem vydělává takzvanými pragmatickými nebo neliterárními překlady, což jsou různé odborné nebo technické texty. To je finančně hodnoceno úplně jinak. Trochu specifická je práce pro divadlo. Samotný překlad zde není, alespoň podle mé zkušenosti, hodnocen závratnou sumou. Když přeložíte divadelní hru, přijdete si na méně, než když přeložíte třeba delší román, ale zase pak obvykle dostáváte tantiémy, tedy procenta z prodeje lístků. Oproti tomu neznám mnoho překladatelů, kteří by měli procenta z prodeje beletrie. Překládám už víc než patnáct let, a ještě nikdy se mi nestalo, že by mi přišel honorář za druhé vydání přeložené knihy. Typická smlouva s nakladatelstvím může být na deset tisíc výtisků, do toho se pohodlně vejde i druhé nebo třetí vydání. Pokud tedy nepřekládáte Harryho Pottera nebo jiný bestseller. Ostatně i Martin Hilský, v poslední generaci patrně nejznámější překladatel Shakespeara, byl a je především akademikem. V akademickém prostředí se léta pohyboval i Jiří Josek, pro něhož překlad také nebyl jedinou profesí.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU