Brno

Pražská divadelní síť, kulturní politika hlavního města Prahy a systém financování pražských divadel jsou často a dosti zevrubně diskutovaným tématem.
Brno je ovšem naší druhou metropolí, druhým největším městem, a sou- dě podle „mediálních ohlasů“ jsou jeho jediným problémem občasné otřesy v Centru experimentálního divadla či přemisťování Divadla Bolka Polívky. Je zde přitom řada specifik: primárně městem financované Národní divadlo a stejným magistrátem financované Městské divadlo. Jaké jsou vlastně podmínky fungování divadel v Brně?
S několika anketními otázkami jsme oslovili řadu osobností brněnského divadelního a kulturního života. Své odpovědi nakonec zaslali David Drozd (vedoucí Katedry divadelních studií na Masarykově universitě), Martin Glaser (režisér a ředitel Národního divadla Brno), Jiří Honzírek (režisér a zakladatel a ředitel Divadla Feste), Luboš Mareček (divadelní kritik a publicista), Hana Mikolášková (režisérka a scenáristka) a Jitka Vrbková (režisérka a zakladatelka Divadla Aldente).
Odpovědi řadíme v pořadí, v jakém došly.
A protože někteří z respondentů považovali původně spíše pracovní a orientační vymezení tématu (viz text výše) za první otázku, či je úvodní slova přiměla k reakci, začínáme zdánlivě „in medias res“.

Martin Glaser: Poznámka na okraj. Přemisťování Divadla Bolka Polívky možná z pražského nadhledu vypadá jako lokální přestřelka, ale ukazuje zásadní systémovou vadu: přišlo by vám normální, kdyby pražský primátor nebo radní pro kulturu oznámil v březnu příslušného roku např. řediteli Švandova divadla, že od září odevzdává klíče od své scény majiteli Studia Dva? Nebo ministr kultury řediteli Národního divadla, že odevzdává Novou scénu Divadlu Bez zábradlí? Bez jakékoliv diskuse, vyhodnocení dat…?
Ten příměr kulhá snad jen v tom, že Danu Hrbkovi by nezbyla střecha nad hlavou (kdežto nám zbyly další dvě) a Jan Burian nemá (coby ředitel státem zřizovaného divadla) s pražskými problémy co do činění…
Jiří Honzírek: Skutečnost, že Národní divadlo Brno financuje město, je možná stěžejní okolnost brněnského divadelního provozu. Pokud by byla situace standardní a NdB by financoval stát, mnohé by se změnilo. Je samozřejmě otázkou, co by magistrát udělal s uvolněnými stovkami milionů korun, jestli by je vůbec nechal kultuře, ale pokud ano, pak by se situace razantně proměnila. Pouhá desetina z těchto peněz by výrazně ovlivnila chod nezřizované scény v Brně.
Hana Mikolášková: Divadelní síť v Brně se asi jako všude dělí na dvě základní skupiny – zřizovanou a nezávislou scénu. Oproti Praze je ta druhá skupina značně chudší, ale s tím, jak jsou karty už roky rozdány, je téměř nemyslitelné, že by se ta nezávislá scéna rozrostla. To by vyžadovalo naprostou změnu systému financování a grantové politiky a toho se myslím bojí všichni, protože jak se říká, „každá změna je k horšímu“. Nebo by do hry musel vstoupit daleko razantněji kraj a stát, ale naděje upínané tímto směrem jsou zatím „čekáním na Godota“.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU