DIVADLO

David Mamet (nar. 1947) je americký dramatik, scenárista, filmový režisér a spisovatel. Za hru Glengarry Glen Rose získal v roce 1984 Pulitzerovu cenu a opakovaně byl nominován na cenu Tony a Oscara. Je spoluzakladatelem Atlantic Theatre Company.
Přestože se herectví a divadlu učil na newyorské Neighborhood Playhouse School of Theatre a byl tak ovlivněn první americkou generací následovníků K.S.Stanislavského, v knize  Divadlo (Theatre, 2010, Faber and Faber) tvrdí, že centrem všeho divadelního dění má být dramatikův text a jeho co nejpřímější cesta k divákovi. Tomuto cíli nesmí stát v cestě nic, především pak ne ambiciózní režiséři a výtvarníci a herci předvádějící své (po)city namísto tlumočení textu.

V sedmadvaceti krátkých kapitolách se pak kromě tohoto ústředního tématu, který se – pochopitelně – vine celou knihou, zabývá také dalšími „překážkami“ cestě od dramatika k divákovi. Jsou jimi politická korektnost, hry a la teze, intelektuální elitářství atd. Celou knihu také provází příklady ze svého vlastního života a úmyslně zjednodušenými radami začínajícím autorům.

Tak jako jsou Mametova dramata proslulá sporým a úderným jazykem, i v této knize se vyjadřuje neobyčejně pregnantně a úmyslně svá tvrzení provokativně nadsazuje. Jak poznamenal jeden z recenzentů knihy: „S jeho názory sice většinou nesouhlasím, ale přesto jsem knihu nedokázal odložit, dokud jsem ji celou nepřečetl.“ Mametův styl je neobyčejně poutavý svou kousavostí a nepokrytou snahou čtenáře vyprovokovat k reakci, stejně jako až fanatickým zápalem pro „svou věc“.

David Mamet, Divadlo

Z anglického originálu Theatre vydaného nakladatelstvím Faber and Faber v New Yorku v roce 2010 přeložil Jakub Škorpil.

Vydal časopis Svět a divadlo v roce 2012 jako neprodejnou přílohu dvacátého třetího ročníku.

První vydání

Copyright © 2010 by David Mamet

Obálka, grafická úprava a sazba Michaela Pospíšilová Králová

ISBN 978-80-904474-3-1

NEPRODEJNÉ

"Pokud do toho hercům nikdo nemluví, sehrají hru lépe, než se jim to může povést pod vedením naprosté většiny režisérů."

"Psát hry à la these je snadné, protože je snadné lidi vytáčet."

"O čem je hra, o čem je scéna; stůj tady a na tuhle narážku jdi od gauče na předscénu; nechoď, když se diváci smějí kolegovi; modré závěsy jsou lepší než červené – to jsou asi tak limity reálné režijní práce."

"Herec má stát klidně a mluvit nahlas – aby tak zhruba dosáhl toho, co měl na mysli autor při psaní. - Nic víc."

"Co má tedy režisér dělat? Decentně naznačit, o co ve scéně jde (odcházení, vyhazov, prosba, výstraha), dát od toho ruce pryč a jít ven na cigaretu."

"Nedostatek talentu není zločin, ale také nikomu nedává volnou ruku."