DĚKUJEME
Marně vzpomínám, kde a kdy jsem poprvé slyšel o dávném plánu získat pro právě vzniklé Československo v Africe koloniální území. Snad už jako dítě a třeba ve stejné době, kdy mi kdosi vyprávěl o jiném tehdejším „projektu“, o propojení naší země koridorem s Jugoslávií. Obojí se na mně zřejmě podepsalo. Např. ze známek, které jsem sbíral, se mi zvláště líbily ty africké s přetisky nových zemí. Nejspíš jsem legendární českou kolonii toužil objevit. Po historických okolnostech českého imperiálního snu – volně navazujícího na senzační dobyvatelský obraz husitů na břehu Baltu – jsem nepátral, mentálně jsem na něj ovšem připraven byl. Dnes sice rozumně děkuji osudu, že Československo žádnou kolonii nezískalo, jenže v srdci po ní asi pořád toužím. Ačkoli, kdo ví. Možná, kdybychom my Češi trauma kolonizátora, který se má co stydět, prožili, byli bychom lepšími lidmi, než jsme. Takhle máme tu naši vysněnou kolonii hlavně za území pohádkově mytické… a mystifikační. Za jistých okolností má český, ne zcela seriózní přístup velké přednosti. Kdo ho ovládá, ten umí s rozverností klauna-akrobata balancovat na hraně mezi pravdou a nepravdou (mystifikací), vážností a ironií. Pak může divák (jako já při představení Handa Gote), který vždy inklinuje k zaujetí nějakého postoje, náhle – mezi smíchem – zaváhat, zda opravdu dobře rozpoznává i co je a co není správné, zda bezpečně rozlišuje poctivost od falše. /…/
celý text ke stažení
Vzpomínky na Togoland, připravili a spolupracovali Havlová, Housková, Nwagbo, Švábová, Brejcha, Búřil, Dörner, Hybler, Chmelař, Jedinák, Jiřička, Jakeš, Ježek, Kopřiva, Krupanský, Kyšperský, Mennsdorf-Pouilly, Mikyska, Nyass, Poláková, Procházka, Procházka, Svatoš, Švejda, Tarnovski, Vitvar, Wajsar a Zika, Handa Gote research & development, 2021
