DĚKUJEME
mariánská reflexe úspěšné inscenace jako odreagovaný mindrák nejneuváděnějšího autora současnosti čili rej závorek
/…/S přáteli z kulturního disentu říkáme Franzu Kafkovi Kafko-Cola. Ale jsme vesměs lúzři bez kouska kulturního svědomí, tak to tak berte. Vidím-li umělecký počin inspirovaný takovým velikánem podepřeným takovou masívní ikonizací, říkám si, jaká by byl bez něj. Jsem vyslovené hovado.
V roce 1999 mi prasklo akvárium nad knihami Jaroslava Haška (ano, měl jsem akvárium v knihovně) a voda je proměnila ve zvlněné předměty podobné ošlapaným bačkorám. Když jsem rozmáčené Hašky likvidoval, ke svému překvapení jsem zjistil, že se mezi nimi krčí (chybně zařazený) Kafkocolův Proces. To by samo o sobě nebylo nic divného, zastrčil ho tam některý ignorant z rodiny (tehdejší žena či některá dcera) v rámci tajného úklidu mého psacího stolu, co mi však divné a také pozoruhodné přišlo, byl fakt, že z nevysvětlitelných příčin zůstal nedotčený, úplně suchý nenasál vodu ani ze sousedního Fialového hromu na jedné a ani z Dekameronu humoru a satiry na druhé straně. Já si to vysvětluji nadpřirozeným zásahem na principu mariánských zázraků, kdy se z potápějící lodi plné pasážerů zachrání ti, kteří u sebe měli mariánské medailony. Co navíc má u sebe či v sobě Proces, jsem dosud nepochopil, každopádně od té doby vždy ochotně vyrážím na produkce inspirované životem a dílem Franze Kafkocoly, protože se nedá vyloučit, že se to právě tam dozvím.
Ano, a jednou z takových příležitostí byl Der kleine Fratz Egona Thobiase a Hanse Himmela./…/
celý článek ke stažení
