Co se stalo než Olive opustila Pepka (Sivan Ben Yishai v Divadle Letí)

e příznačné, že prvním titulem, kterým izraelská, anglicky píšící dramatička Sivan Ben Yishai vstupuje na českou scénu je právě Láska/ Argumentační cvičení (Liebe/ Eine argumentative Übung) z roku 2020. Tedy hra, kterou se po osmi letech pobytu v Německu konečně prosadila, když byla nominována na Müllheimer Dramatikpreis. Podobně jistě není náhodou, že se tak děje právě v Divadle Letí, které se za devatenáct let své existence stalo v tom nejlepším slova smyslu zavedenou institucí, pokud jde o uvádění nových textů a nových dramatiků na česká jeviště.
Láska /Argumentační cvičení je emancipační drama. Popisuje osud ženy, která uvízla v pasti tzv. vztahu, který okolí a zprvu i ona považuje za harmonický, a postupně hledá cestu, jak se osvobodit. A to nejen z nároků, které na ni klade společnost normativem osobního štěstí, vyrovnanosti a pohody; ve finále musí znovuobjevit svou autentickou sexualitu a přijmout vlastní tělo jako objekt erotického naplnění. Problém, či spíše vtip spočívá v tom, že onou ženou je Olive Oylová, a vztah, z nějž uniká, je její ikonické a více než devadesátileté partnerství s Pepkem Námořníkem. Nepohybujeme se samozřejmě ve fikčním světě Pepkova duchovního otce, komiksového kreslíře E.C.Segara, ani v hájemství legendárních animáků génia tohoto žánru Maxe Fleischera a jeho následovníků. Ben Yishai pracuje především s archetypy jednoduchého a vlastně sympatického macha na jedné straně a na straně druhé „dámy v nesnázích“, kterou je neustále potřeba zachraňovat. Zprvu se zdá, že neúspěšný aspirant filmové režie, který nikdy nedokončil ani filmovou vědu, může být pro stále populárnější autorku feministických románů konečně tím pravým, v jehož náručí najde vytoužený klid, harmonii a stabilitu. Potkali se, oba s blíže neurčeným „migrantským pozadím“ (Logika by velela, že jsou Američané, ale v textu pro to nelze najít oporu.), na hodinách němčiny a byla to láska na první pohled. On osvalený a dobromyslný, ona hledající konečně nějaké zázemí a pod vlivem své babičky i otce připravená naplnit tradiční vzorec vztahu, v němž jeden druhému nepřekáží. Vztahu, ve kterém se oba respektují a zároveň dávají najevo svou progresivitu (třeba prostřednictvím trička s nápisem „GIRLS UNITE!“). A v němž – jak nepřestává zdůrazňovat babička i kamarádky – může ona být ráda, že konečně našla někoho, kdo není úplné hovado. Vždyť se stačí podívat, jak dopadly leckteré jiné. Pro ty chvíle spokojenosti přeci stojí za to lehce slevit ze svých zásad. Proč si vlastně pořád stěžuje? Co by za někoho takového jiné daly.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU