DĚKUJEME
Aneta: Došla jsem na záchod, odskočila jsem si. Chvíli jsem tam jen tak stála u zrcadla.
Říčan: Proč?
Děkan: Dobře a dál?
Aneta: Pak jsem slyšela na chodbě pana Zacha. Mluvil dost nahlas, vůbec jsem to nejdřív neposlouchala, ale pak mi nějak došlo, co říká. Byla jsem z toho v šoku a šla jsem ven.
Adamová: A co přesně jste teda slyšela?
(Aneta Tesařová si vyndává telefon s poznámkami, čte.)
Aneta: Pan Zach říkal, že by se měla na škole zřídit katedra menstruačního umění a katedra ovulace. Protože to je to jediné, o čem jsou studentky schopné uvažovat. Že jsou to menstruační fašistky, čím jsou jalovější, tím jsou agresivnější. Že menstruující studentky by měly mít zákaz vstupu do ateliérů, protože v periodě mají silnou tendenci rozvíjet menstruační filosofii. Že už má plné zuby debat o platové nerovnosti a o matkách samoživitelkách, když je má vést s dětmi, které žijou z kapesného rodičů a ještě nemají vyvinutou dělohu…
(Milada a Jirman začnou naráz mluvit.)
Děkan: Zase se uklidníme, slyšeli jsme to také.
Jirman: To je snad na vyhazov? To vám nestačí?
Děkan: Ne, nestačí. Je to zatím pouze obvinění. A jestli se nebudete chovat slušně, půjdem všichni domů.
Flossmann: Naprosto nesouhlasím, aby…
Adamová: Prosím všechny o klid, aby mohl být dokončen zápis! Aneto, vy prosím, pokračujte…
Aneta: To je všechno.
Adamová: Dobře. A co se dělo potom?
Aneta: Byla jsem v šoku. Nevěděla jsem, co dělat, bylo mi z toho zle. Šla jsem ven.
V křeslech seděl už jen pan Zach s panem Flossmannem. Jenom kousek dál u baru bylo pár studentů. Měla jsem hroznej vztek, tak jsem řekla panu Zachovi, jestli by mi mohl zopakovat, co právě říkal. On mi jen naznačil, ať jdu pryč. Byl opilý, to jsem hned viděla. Nešla jsem nikam. Znovu jsem mu řekla, jestli by mi mohl zopakovat, co před chvílí říkal, že bych si to chtěla nahrát na mobil. Řekl mi, ať ze sebe nedělám krávu. Tak jsem mu řekla, že to bych si chtěla nahrát taky. A pan Zach vstal a odešel pryč.
(Milada a Jirman dávají najevo své pobouření, Jirman se zakloní v židli, odfrkne si a nevěřícně kroutí hlavou.)
Děkan: Prosím, aby se k tomu teď vyjádřil Vladimír Zach. Vladimíre…
Vladimír: Já se omlouvám. Je mi fakt líto, jestli jsem se Anety dotkl. Já si vůbec nevzpomínám, že bych to říkal takhle… Teda chci říct, když se to řekne takhle, vyzní to prostě… Najednou to vyzní jinak.
(Jirman a Milada se smějí.)
Milada: To by mě zajímalo, jak jinak může něco takového vyznít.
Adamová: Klid, prosím!
Vladimír: Omlouvám se všem, je to naprosto vytržené z kontextu.
(Milada už se nenechá umlčet.)
Milada: Tak to uveďte do kontextu. V jakém kontextu tohle může znít jinak, než jako totální svinstvo?
Flossmann: V první řadě šlo o soukromý rozhovor, který nebyl určen nikomu jinému.
Milada: Šlo o rozhovor mezi dvěma pedagogy na půdě školy.
Flossmann: Během neformální akce, mimo vyučovací nebo konzultační hodiny. Nikdo nemůže za to, že nás při tom někdo odposlouchával.
Aneta: Já jsem nikoho neodposlouchávala!
Milada: Pokud byl váš rozhovor (naznačuje uvozovky) soukromý, jak je možné, že byl slyšet až za dveře dámského záchodu? Když šlo, jak říkáte, o soukromé věci, proč jste je takhle vykřikoval do světa?
Flossmann: Vždyť šla na pánský záchod. Ten je podstatně blíž.
Děkan: Byl to pánský záchod. Je to v zápisu.
Aneta: No… Ano.
Milada: To nehraje roli.
Flossmann: Nemohli jsme vědět, že někdo na záchodě je.
Milada: Jak to, že ne? Musela projít přímo kolem vás.
Flossmann: Přece si nepovedu statistiku, kdo vchází a odchází z dámského záchoda.
Jirman: Před chvílí jste říkal z pánského.
Vladimír: Podívejte, tohle není podstatné. Šlo o vtip, hloupý vtip. Byl jsem opilý, řeším v poslední době komplikované soukromé věci. Prostě jsem byl unavený a přehnal to. Já si popravdě vůbec nepamatuju, že bych něco takového říkal… Takhle. Nebylo v tom nic osobního…
Milada: (skočí mu do řeči) Samozřejmě to osobní bylo!
Adamová: V jakém smyslu?
Milada: Na závěrečném ateliéru se probíral Anetin film…
Adamová: Jak to souvisí?
Milada: No, a ten se celý týká téhle problematiky…
Adamová: Jaké problematiky?
Milada: Problematiky ženského těla.
Adamová: Konkrétně čeho?
Milada: Konkrétně ňader.
Říčan: Já bych to nerad nějak komplikoval, za sebe musím říct, že stojím výhradně na straně studentů a úplně s nimi souhlasím, jenom - nebyl tady problém s menstruací? A teď se tu mluví o ňadrech… To jenom na okraj…
(Několik lidí si odkašle, pohlédnou na Říčana.)
celý text najdete pouze v tištěném vydání
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU
