Agáta: Něco se musí stát.
Marjory: Ano, madam.
Agáta: Člověk si nemůže posedět v salonu, aniž by mu do okna narazil pták.
Marjory: Je to hrůza, madam.
Agáta: Tak s tím koukej něco udělat.
Marjory: A co přesně máte na mysli?
Agáta: Že to dáš do pořádku, co asi? Proč jsem v tomhle domě jediná, kdo dává věci do pořádku?
(Zatahá Huldey za vlasy.)
Myslíš, že je tohle vhodné?
Huldey: …Ne?
Agáta: Ne, sestro, není. A víš proč?
Huldey: …Ne?
Agáta: Vypadá to jako hnízdo mimořádně opelichaného ptáka. Myslíš, že se sluší vítat novou guvernantku s takovým účesem?
Huldey: (odpověď na tuhle otázku zná!) Ne!
Agáta: Ne, to tedy nehodí. Co jsi, ksakru, celé dopoledne dělala?
Huldey: (jiskřička naděje, na tohle zná odpověď zcela bezpečně) Jo tak! No, -
Agáta: To si nech pro sebe. (Huldey se stáhne. K Marjory.) Připravila jsi guvernantce pokoj pro hosty?
Marjory: Ano, madam.
Agáta: K večeři bude slípka?
Marjory: (není si jistá) No… mm…
Agáta: Zeptej se posluhovačky v kuchyni.
Marjory: Ano, madam.
(Marjory odejde. Mastif zvedne hlavu. Podívá se na Agátu.)
Agáta: (tvrdě) Lehni.
Huldey: Agáto…?
Agáta: Co je?
Huldey: Proč sem přijede guvernantka?
(Přísná pauza.)
Agáta: Huldeygardo?
Huldey: Ano?
Agáta: Jak je možné, že sis neumyla obličej?
(Plivne na kapesník a otře Huldey obličej.)
Huldey: No, dnes ráno –
Agáta: To si nech pro sebe.
(Vrátí se Marjory.)
Marjory: Kuchařka vaří slípku a budou i brambory a posluhovačka má už zase tyfus.
Agáta: Zeptej se jí, jestli nemá nějaké sestry.
Marjory: Sestry?
Agáta: Pokud zemře, mohla by ji některá nahradit.
Marjory: Ano, madam.
(Marjory odejde.)
Huldey: (slabým hláskem, ale odvážně) Víš, dnes ráno jsem neměla čas umýt si obličej.
Agáta: To už si opravdu nezadáš s divou zvěří.
Huldey: Psala jsem si deník.
Agáta: To už se můžeš rovnou přesunout na blata mezi ty mrňavé, zablešené kolčavy.
Huldey: A dostala jsem se k zajímavé části.
Agáta: K „zajímavé části“.
Huldey: (ještě slaběji) …mého …no …deníku?
Agáta: Člověk může sepisovat leda částky a seznamy, případně strategie, jinak nevím, o čem by tak psal.
Huldey: (vesele, bere to jako pobídku) No, já psala o tom, jak –
Agáta: To si nech pro sebe. (Pauza.) Živila jsem naději, že se po otcově smrti začneš věnovat naléhavějším záležitostem. Zvykla sis, že za tebe všechno udělá někdo jiný. Otec tě rozmazloval, Branwell to samé, ale já tě tedy, drahá sestro, rozmazlovat určitě nehodlám.
celou hru v překladu Ester Žantovské najdete pouze v tištěném vydání
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU