DĚKUJEME
Hlas premiéra: (ze zvukového záznamu) Já bych tu přece nestál, kdybyste mě nezvolili. Nebo snad jste v těch telefonech četli nebo viděli, že někde konstatovala nějaká ta mezinárodní organizace, že by volby v naší zemi někdo zmanipuloval? Myslím ten technický a logistický proces… Že si někdo nechá nalít hlavu ruskými servry nebo zas americkou propagandou, nebo reklamou, zpravodajstvím, co já vím čím ještě vším…? Hradem nebo Kavárnou, za to já nemůžu přece. To není žádný rozumný argument tohle.
(Hukot pomalu umlká.)
PR manažer: Ten jeho markeťák je génius.
Hlas premiéra: Takže mi vychází, že snad ani neuznáváte demokratické zásady, ale to se mi nechce věřit, když vidím tady ty hesla vyzývající k jejich dodržování.
(Hukot umlkne.)
PR manažer: Ou! To bylo do živýho…
Hlas premiéra: Takže se vás na závěr jenom zeptám. Za co tady, vlastně, demonstrujete?
PR manažer: Aha… a teď se to zesralo úplně.
Místopředseda: Tady můžeme záznam vypnout, děkuji. (záznam se zastaví uprostřed zvuku rozcházejícího se shromáždění) Jaký je váš názor?
PR manažer: Hodně bych se divil, kdyby to mohlo bejt horší. Nafukovací profesor: Sám jsem překvapený, že mě taková kacířská myšlenka napadla, ale v podstatě má oligarcha asi pravdu.
Místopředseda: Žertujete?!
Paní Jitka: Mně ta tvrzení, takhle vytržená z kontextu, taky přijdou pravdivá.
PR manažer: Navíc, jestli jste si všimla, ze žádnýho kontextu vytržený nejsou.
Místopředseda: Vám vážně přijde, že má pravdu?
(Všichni nevýrazně či rozpačitě, ale přeci jen přitakají.)
Místopředseda: Ale jakou pravdu?! To asi nebudete pravda z prezidentské zástavy! Ta, co vítězí.
PR manažer: No, tak tahle asi taky trochu vítězí, ne?
Nafukovací profesor: (polkne další chlebíček a přes sousto) Já vám rozumím… Tak nějak po pocitu to není ta pravda principielní, ta pravda sametové revoluce, pravda Havlova života v pravdě. Ale, marná sláva, nějaká pravda to přeci jen je…
Místopředseda: Opravdu to takhle jedl? (Paní Jitka přikývne.)
Nafukovací profesor: (dopolykává) …ovšem jaksi bez étosu patočkovské etiky, řekněme.
Místopředseda: Shodneme se alespoň na tom, že když je oligarcha premiérem a Kremloid prezidentem, není to právě oslava demokracie?
Nafukovací profesor: Na tom se shodneme určitě, ale tak nějak z toho mnoho nerezultuje.
