Pastorála

Manz: Myslí si, že jede k mojí mámě. Na prázdniny.
Hardy: To je dobře. (pro sebe) Vezmu to po okreskách. Do prdele.
Manz: Bude zklamaná.
Hardy: To zvládne. Je to pro její dobro. Stejně měla odjet už dávno. Celej jih je v prdeli. Viděls Londýn?
Manz: Ukázal jsem jí starou fotku Southhamtonu a řek jí, že takhle to tam vypadá potom, co to armáda vyčistila.
Hardy: Správně, jen ať neztrácí naději.
Manz: Potkala Simmse.
Hardy: To už je teď jedno. Nemůže nic udělat, je pozdě.
Manz: Ráno jsem viděl hraboše.
Hardy: Kde?
Manz: Vycházel z papírnictví. Vykračoval si jak na promenádě.
Hardy: To si dovedu představit. V Albertu ve skladu našli před tejdnem králičí noru. A u jogurtů normálně seděl králík. Šel jsem k němu a von se ani nehnul. Koukali jsme na sebe a von nic. Teprv když jsem byl metr od něj, tak se zvednul a odhopkal pryč. Jak si mohli udělat noru v Albertu? Nikdo s tim nic neudělal. Dneska je každýmu všechno jedno.
Manz: A co jako měli dělat?
Hardy: Znova to vydláždit? Vyhubit je? Dát tam otrávený nástrahy? Co se tak normálně dělá? A co jsme s tim udělali my?
Manz: No, co asi. Nic. Mysleli jsme, že máme dost času, ale byli holt rychlejší. Vymklo se nám to z rukou.
Hardy: Ještě před dvěma dnama jsem jed ovoce. Rozkrojil jsem jabko a vypadli z něj červi a larvy. Málem jsem se poblil. Rozpadlo se mi v ruce a všude byla ta slizká havěť.
Manz: Měli bysme jí vzbudit.
Hardy: Všechno je holt plný života.
Manz: Vezmu jí k sobě, jestli chceš.
Hardy: Ty? A kam?
Manz: Můžu jí vzít k mamce. Je to sice dál, ale zná se s ní.
Hardy: Půjde se mnou. Je už tma?
(Manz přejde k oknu.)
Manz: Vyšel měsíc. Svítí na trávu na náměstí; prasklinama se derou ven trsy ostřice a kopřiv. A stromy už taky.
Hardy: Platany?
Manz: Ty ještě ne. Zatím jen malý jasany a duby a pod nima modrý zvonky a šťavel. Chodník před KFC se propadnul a teď je tam potok. A volavky, ledňáčci, žabinec a další svinstvo.


celý text v překladu Hany Pavelkové najdete pouze v tíštěném vydání