Od špiónů po záchranu Budvaru (Činohra Jihočeského divadla v roce 2023)

špióni, techno a budoucnost Evropy V první inscenaci roku 2023 se Jihočeské divadlo, jmenovitě režisér Adam Steinbauer a autorka adaptace Simona Petrů, trochu překvapivě obrátilo k více než třicet let starému románu Iana McEwana Nevinný, který vyšel v roce 1990 a kombinuje psychologicko-politický špionážní thriller se svéráznou love story. (Špionážní část příběhu je navíc do jisté míry založena na reálných historických událostech. Z hlediska divadelní inscenace to ale je vcelku nepodstatné.) Dějištěm je Západní Berlín poloviny padesátých let, zničené a demoralizované město, které se ještě stále nevzpamatovalo z válečných hrůz. Autor sleduje, velmi zjednodušeně řečeno, příběh britského technika Leonarda, jenž se bez valného nadšení podílí na tajné americké špionážní operaci proti Rusům a přitom se zamotá do osudového vztahu s Berlíňankou Marií. Tu pronásleduje agresivní exmanžel, což nakonec vede ke rvačce, v níž je násilník nešťastně zabit. Vše navíc komplikuje vlezlá přítomnost tajemného pana Blakea, Leonardova souseda, jenž se ukáže být špiónem pro změnu sovětským.
Budějovická inscenace ponechává základní postavy (kromě výše zmíněných je to ještě Leonardův americký nadřízený Bob), razantně však mění prostředí: děj se odehrává v „techno“ Berlíně plném agresivní hudby, tance a graffiti. Adekvátně tomu jsou postavy také kostýmovány. Historicky bráno takový posun valný smysl nedává, tvůrci však o žádnou hlouběji založenou aktualizaci neusilují (alespoň na úrovni příběhu); bez velkých detailů odvyprávějí v kompletně odlišných kulisách klíčové události a případnými nesrovnalostmi se jednoduše nezabývají. Vzhledem k velmi svižném tempu (představení trvá zhruba hodinu a půl) to lze přijmout, divákům prostě nezbývá čas na podezřívavé přemítání o tom, zda do sebe všechno logicky zapadá a odpovídá reáliím.
O poznání hůř se razantní vypravěčská metoda „tohle se stalo, nekoumejte proč“ snáší s původní psychologickou rovinou románu. Výsledkem je, že se postavy (které občas působí tak trochu jako karikatury už u McEwana) mění v ploché figurky, za nimiž nelze vysledovat o moc víc, než nutnost vstupovat do dramatických situací a posunovat kupředu spletitý děj. Zároveň to neznamená, že by některé vypjaté scény, typicky ty milostné mezi Leonardem a Marií, nebyly odehrány se snahou předvést „skutečný“ prožitek; totéž platí i o momentech souvisejících s vraždou Mariina exmanžela. Rvačka samotná je naopak provedena se zcizujícím odstupem; o něco později zazní dokonce i reprodukovaný hlas, který laskavě neosobním tónem popisuje, jak správně rozřezat mrtvolu. A k tomu ještě poněkud úmorná snaha při každé příležitosti žertovně rozehrávat kontrast mezi trochu koženým Angličanem a bodrým Američanem, na což dojde vždy, když na sebe narazí Leonard s Bobem.
Docela divoká stylová skládačka byla v budějovickém Nevinném nepochybně záměrem. Výsledek působí místy efektně, ještě častěji však zvolený přístup způsobuje tvůrcům nesnadno překonatelné potíže. Pokud prozatím ponecháme stranou to, co takto pojaté dílo vlastně sděluje, je zřejmé, že před prakticky neřešitelný úkol jsou postaveni herci: co si počít s postavami postrádajícími cosi jako srozumitelné jádro? Vede to k tomu, že se v tajemné, agresivní a poněkud zkouřené atmosféře intenzivně podporované scénografií i hudbou pohybují povšechné typy, které diváky tu a tam zkusí přesvědčit, že cosi cítí a prožívají. Což vadí především u ústřední dvojice (v podání Davida Krchňavého a Daniely Šiškové), u vedlejších postav se zase projevuje trochu laciné figurkaření. Tomáš Drápela mění bodrého Boba v karikovanou postavičku, které se kdysi říkávalo „Američan z Vysočan“, o moc hlouběji není založená ani setrvale okázalá slizkost pana Blakea (Pavel Oubram) nebo smažkovsko-pasácká ironická vemlouvavost Mariina exmanžela Otty (František Hnilička). Zkratkovitost občas vede i k povážlivým podivnostem. Příkladem může být výstup, ve kterém nesmělý a zakřiknutý Leonard Marii de facto znásilní. Stane se tak prakticky hned poté, co se s ní s panickou nesmělostí seznámil, takže jeho náhlá agresivita vyhlíží úplně nesmyslně (na rozdíl od knihy, kde tenhle motiv sice taky nevyhlíží úplně ústrojně, je ale docela pečlivě připravovaný a navíc komentovaný z pohledu Leonarda).

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU