Druhá strana smíchu (podoby klasické komedie v současné Comédii-Française)

V sezoně 2022/2023 se na repertoáru pařížské Comédie-Française objevily hned čtyři inscenace klasických francouzských komedií: Molièrův Tartuffe a Lakomec, Feydeaův Brouk v hlavě a do češtiny nepřeložená hra Pierra de Marivauxe Le Petit-Maître corrigé (volně: Napravený nadutec). Šlo o celou třetinu repertoáru uváděného na hlavní scéně divadla, v historickém sálu Richelieu. To číslo nepřekvapí. Comédii-Française se tradičně přisuzuje poslání uvádět zejména hry pomyslného národního dramatického kánonu.
S rozhodnutím uvést klasický text vždy vyvstává otázka, co může říct naší současnosti. Umět si na tuto otázku odpovědět je pro divadlo typu Comédie-Française snad ještě o něco důležitější než u jiných scén: hrozí totiž nebezpečí, že dramaturgie některé klasické hry zařadí na repertoár jaksi „z povinnosti“ nebo „ze setrvačnosti“, bez skutečné potřeby dotýkat se jejich prostřednictvím současnosti. To je pak spolehlivá cesta k tomu, co Peter Brook označuje jako mrtvolné divadlo.
U zmíněných klasických komedií (ale snad i u klasické komedie obecně) mi otázka, proč je uvádět, připadá obzvláště pozoruhodná. Ne- ní pochyb o zábavném potenciálu dotyčných textů a o tom, že poskytují obrovský prostor pro komediantskou (až klaunskou) hru. Vedle toho se ale v době svého vzniku vyznačovaly i výrazným společensko-kritickým rozměrem, který byl někdy tak provokativní, že vedl k zákazům nebo bojkotu. Tato rovina ale v klasických hrách s postupem času oslabuje a k jejímu obnovení bývá často potřeba výrazný interpretační čin. Umělecky nijak méněcenným záměrem může být ale i vypuštění společensko-kritického rozměru a vznik čistě zábavné inscenace.

Feydeau, nebo Ibsen? Feydeauova hra Brouk v hlavě z r. 1907 patří k nejhranějším divadelním komediím vůbec. Většina současných českých inscenací, a to nejen komerčních, k ní přistupuje jako ke klaunérii, v níž jde primárně o zábavu. V době svého vzniku ale text vyzníval jinak: zachycoval soudobou měšťanskou společnost, odhaloval skryté tužby (zejména sexuální) jejích příslušníků a konfrontoval je s obecně přijímanou a veřejně proklamovanou morálkou. Vedle čisté zábavy tak feydeauovská fraška přispívala k duševní hygieně společnosti. Ne nadarmo Zdeněk Hořínek o Feydeauovi uvažoval jako o „komediálním Ibsenovi“.
Inscenace Comédie-Française se snaží využít společensko-kritický potenciál hry a reflektovat jejím prostřednictvím morálku dnešní měšťanské společnosti. Je to patrné i z výrazné aktualizace: režisérka Lilo Baur přenáší děj do současnosti a zasazuje ho do horské chaty v Alpách, kde finančně dobře zajištěná rodina pana Champsboisyho tráví vánoční svátky.
Zdrojem napětí se stává kontrast mezi zdáním a skutečností. Respektive mezi tím, jak se postavy snaží vypadat navenek, a jak se chovají za zavřenými dveřmi. Projevuje se to zejména v herectví. To je zprvu civilní, postavy vystupují seriózně a vzbuzují dojem, že takové lidi bychom mohli klidně potkat v každodenním životě. V krizových situacích se ale zásadně pro- mění: nastoupí výrazná stylizace a za většinou figur rozeznáme komediální typy.
Dobře je to vidět na expozičním dialogu paní Champsboisy (Anna Cervinka) a její přítelkyně paní Homenides de Histangua (Pauline Clément) z prvního dějství. Diváka se zkušenostmi s českými inscenacemi překvapí, jak dlouho je scéna nekomediální: dvě dámy sedí na pohovce a vedou vážný rozhovor. Opravdu to může připomenout Ibsena. Zvrat přichází v okamžiku, kdy paní de Histangua při psaní falešného milostného dopisu pro pana Champsboisyho podléhá vlastním erotickým představám a prožívá orgasmus. V té chvíli se projevuje jako ustálený typ naivky (díky čemuž také scéna nepůsobí oplzle).
Klíčové pro vyznění inscenace je pojetí dvojrole pana Champsboisyho a sluhy Boutona (Serge Bagdassarian). Režisérka neklade důraz na kontrastní proměny jejich představitele, přítomnost dvojníků vnímá jako prostý dějový fakt a záminku k tomu, aby se ostatní postavy při setkání s nimi projevily takové, jaké opravdu jsou. Podstatný zde není Champsboisy nebo Bouton, ale reakce jejich okolí.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU