Festival d’Avignon 2024

Po našem příjezdu 1. července je Avignon překvapivě prázdný. Festival se letos koná v dřívějším termínu než obvykle kvůli olympiádě, která má vypuknout hned po jeho skončení. Jinak spíše ospalé historické město s letitými hradbami a rozkvetlými zahradami v průběhu prvních červencových dní pomalu ožívá, přibývají plakáty na stěnách, plotech, lampách... zkrátka všude, kde je možné něco zavěsit. Na každém kroku dostáváme letáky s pozváním na představení OFF programu. Těch mají letos diváci k výběru ďábelsky mnoho, přesně tisíc šest set šedesát šest.

• Jako první navštěvujeme setkání European Theater Convencion (ETC) – jedna z největších evropských divadelních sítí organizuje koktejlový networking tvůrců a následnou panelovou debatu. Námětem diskuse je především současná politická situace, udržitelnost a nové technologie. V první části zástupci iniciativy Renew Culture Lisa Burger a Paddy Dillon prezentují Theatre Green Book (https://theatregreenbook.com/). Je to praktický nástroj pro udržitelné divadlo, do jehož fokusové skupiny se zapojilo několik divadel po celém světě. Vedle Národního divadla v Praze například i Deutsches Theater či Théâtre de Liège. Postupně dostávají slovo zástupci jednotlivých divadel a dalších iniciativ. V rámci debaty o současné politice, rozdělené společnosti a stoupajících nacionalistických tendencích se diskutuje o tom, pro koho vlastně současné divadlo vzniká. Oslovuje někoho mimo svou bublinu? Jaká je jeho sociální úloha a jaké existují současné trendy napříč širším názorovým spektrem? Jeden z hostů, maďarský režisér András Dömötör, momentálně působící v exilu v Berlíně, otevírá téma kultury, která pod tíhou změn demokratického systému v totalitní podléhá obrovskému tlaku a represím i ze strany dotačního systému. Hovoří o důležitosti role divadla v demokracii a potřebě o ní aktivně pečovat; na základě své vlastní zkušenosti zmiňuje i potřebu zbavit se naivity. Cláudia Belchior, prezidentka ETC a výkonná generální koordinátorka lisabonského Centro Cultural de Belém, popisuje divadelní instituce jako „...klíčové obránce demokratických hodnot a propagátory pluralitní společnosti, což z nich činí hlavní cíle pro ty, kteří se těmto ideálům brání. Pro ochranu kulturní svobody je nezbytné pochopit a zdokumentovat strategie, které tato hnutí používají. Tyto znalosti jsou nezbytné pro zajištění toho, aby divadla a další kulturní prostory mohly i nadále fungovat jako otevřené, demokratické prostředí, které odolává zastrašování a politickým zásahům.“
Potřeba otevřené debaty, ale i hledání strategie jak jednat, je o to palčivější v tyto dny, kdy v sousedním Slovensku dochází k podobným útokům na kulturní svobodu. Začátek festivalu je navíc zahalen v jakémsi šoku a obav z výsledků prvního kola parlamentních voleb, který vyhrála krajně pravicová strana Marine Le Pen. Umělecký ředitel festivalu Tiago Rodrigues píše registrovaným účastníkům email, kde ty, kteří mohou, vyzývá k účasti v parlamentních volbách a dává festivalu za úkol „podporovat demokratické hlasování a sdružovat všechny, aby blokovali extrémní pravici“. Naděje na změnu v druhém kole voleb nevypadá úplně dobře. Avignonský festival mobilizuje den před volbami všechny, kdo nesouhlasí s politikou Marine Le Pen a v rámci tzv. Avignonské noci pořádá akt setkání pro demokracii. A tak ze 4. na 5. července probíhá v Papežském paláci noc plná debat, proslovů, zpěvu a občanské soudržnosti. V neděli 8. července končí volby. Výsledky jsou jasné poměrně brzy a k velkému překvapení všech vyhrává levice sestavená z frakce pěti stran pohybujících se od leva do středu, druhý je Macron a třetí Marine Le Pen. Festival v Avignonu pokračuje.
Tiago Rodrigues a jeho tým se věnuje současným společenským tématům, kauzám a narativům. V rámci debat otevírá témata dotýkající se funkce a smyslu divadla, klade si otázky související s divadelními institucemi i divadelními festivaly obecně. Divadlo vnímá jako sociální prostor, ve kterém se s uměleckou vizí setkává současná žitá realita. Hlavní program, tzv. IN, by bylo možné popsat jako soubor současných tragédií neboli osobních příběhů bezvýchodnosti, úzkosti identity, souboje se systémem a státem.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU