Národní klenot nebo živá opera?

Motto: „Kdybych byl tušil, co Smetana z mé «operety» udělá, byl bych si také já dal větší práci a napsal mu lepší, obsažnější libreto.“ (Karel Sabina)

Když se řekne Prodaná nevěsta, následuje obvyklý dodatek naše národní opera. Smetanova v pořadí druhá z jeho osmi dokončených oper se stala opečovávaným klenotem, vizitkou českého umění, přísně střeženou relikvií. A přitom tomu tak původně rozhodně nebylo. Pokud už Smetana komponoval některou ze svých oper se záměrem učinit z ní slavnostní dílo, pak to byla Libuše. Prodanou nevěstou chtěl vyhovět volání po komické opeře, odvrhnout od sebe stigma wagneriánství a ukázat, že umí komponovat i v lehčím, národním stylu. A to tak, že sice lze čerpat z české lidové hudby, jak mu bylo doporučováno, aniž by ji nicméně bylo nutné pouze kopírovat.
Prodaná nevěsta je žánrově rozkročená mezi romantickou operou o věrném milování a situační komedií o přechytračení zkušeného dohazovače. Každá doba si v ní hledá svá témata a významy a posouvá ji směrem, který vyhovuje tomu, co skrze ni hodlá sdělit. V dobách ohrožení existence českého národa se stala symbolem národní integrity a slávy, časy méně dramatické se obracejí spíše k její komediální podstatě a k tomu, co z ní lze vyčíst o naší národní povaze. A nutno říci, že Prodaná nevěsta snese mnoho různých výkladů. I na půdě čistě operních inscenací bychom jich našli dostatek, od tradičních venkovských veselic v krojích a holubičkách, přes koncepce, které umísťují příběh Jeníka a Mařenky na pouť ve vídeňském Prátru, mezi paneláky nebo na zemědělskou skládku, až po spojení milostné intriky s politickým tématem bourání berlínské zdi.
Vykročení z operních domů směrem do činoherního či loutkářského prostředí nahrává Prodaná nevěsta už svou genezí. Libretista Karel Sabina, který se Smetanou spolupracoval už na jeho první opeře Braniboři v Čechách, nabídl v červenci 1863 komediální jednoaktovku, kterou mu skladatel obratem vrátil. Druhá verze z roku 1864 byla už dvouaktová a Smetana ji zhudebnil jako singspiel s mluvenou prózou místo zpívaných recitativů. Zatím ještě bez Mařenčiny árie Ten lásky sen a řady dalších, dnes populárních hudebních čísel. Zato obsahovala moralistní kuplet Principála a Esmeraldy jakožto ústupek dobové konvenci – s tématem opery souvisel jen volně skrze motiv komediantství ve smyslu přetvářky. („Ten staví se svatouškem, očima kroutí, / však hledí, kde koho by mohl ohnouti. / Zde druhý zas, jak by měl v kapse tisíce, / má lokaje, koně – a dluhů nejvíce. / Tak všudy za larvou tvář jiná se kryje / a před světem hraje se jen komedie. / Mnohý, jenž se doma jen mazlí se svou ženou, / na ulici pádí za každou fiflenou. / Tam hlupec si natřel po těle glasury, / a myslí, že cvikr je odznak kultury! / Tak všady za larvou tvář jiná se kryje / a před světem hraje se jen komedie /.../“ Prodaná nevěsta, program k inscenaci, Národní divadlo, 1992, s. 78.) Během dalších šesti let prošla Prodaná nevěsta ještě řadou změn, než spatřila světlo světa jako tříaktová, plně prokomponovaná opera se všemi hudebními čísly v pořadí, jak je známe dnes. Drobnou historickou pikantností je, že za výslednou podobu vděčíme do značné míry cizině. Jednak Pařížské opeře, kam Smetana svůj opus poslal v naději na uvedení, ale také Carskému divadlu v Petrohradu, kde byla Prodaná nevěsta uvedena rok po pražské premiéře a které požadovalo tříhodinovou kompozici se vším všudy, jak se na velkou a důstojnou operu sluší. V této podobě měla pak Prodaná nevěsta premiéru 25. září 1870 v Prozatímním divadle v Praze.
Svou původní, napůl činoherní podobou láká Prodaná nevěsta k nejrůznějším zpracováním i divadelníky mimo tradičně pojatou operu. Činoherních či loutkářských adaptací bychom napočítali na desítky, a některé z nich se svou hudební i jevištní nápaditostí zapsaly nejen do inscenační tradice Smetanovy opery, ale i do novodobé historie českého divadla. Za všechny si v chronologickém pořadí připomeňme alespoň ty nejznámější. Především dnes již legendární loutkářskou adaptaci Prodané nevěsty režiséra Josefa Krofty pro Divadlo Drak z roku 1986 s hudební úpravou Jiřího Vyšohlída. Jen o rok později měla premiéru inscenace Prodaný a Prodaná v Divadle na provázku, spojující původní příběh s politickým tématem životních osudů Karla Sabiny. Byli pod ní podepsáni režisér Peter Scherhaufer a skladatel Miloš Štědroň, skutečným autorem však byl dramatik Milan Uhde, který se ještě tehdy na plakátě objevit nesměl. K nejznámějším adaptacím patří i divácky populární Prodaná nevěsta aneb Pojď domů, ona brečí, která se v režii Jana Schmida a hudební úpravě Miroslava Kořínka hrála ve Studiu Ypsilon od roku 1996 plných šestadvacet let. (poznámka redakce: O inscenaci psal v SADu 5/1996 Jiří Černý- (Ypsilonkou rozpoutaná Prodaná)
Z činoherních adaptací připomeňme i Prodanou nevěstu režiséra Vladimíra Morávka premiérovanou v Klicperově divadle v Hradci Králové v roce 2004. A z nedávné doby pak inscenaci s předlouhým názvem Prodaná nevěsta na prknech Prozatímního, Stavovského a Národního divadla v letech 1868 až 2018, kterou se studenty Katedry alternativního a loutkového divadla pražské DAMU nastudovali Petr Erbes a Boris Jedinák (poznámka redakce: O Morávkově hradecké inscenaci psala v SADu 1/2005 Lenka Šaldová - O českém národě nad nejnárodnější českou operou); o Prodané nevěstě na prknech… Tereza Pavelková v SADu 1/2019 - Prodanka a Zbyhoň aneb o Češích)., nebo těšínskou činoherně hudební Prodanou nevěstu ve společné produkci České scény Těšínského divadla a Loutkové scény Bajka (režisér Petr Kracik se inspiroval původním Sabinovým libretem i Prodanou nevěstou hradeckého Draku). Každá z těchto insce- nací přistupovala ke Smetanově opeře s jiným záměrem a mířila na jiné okruhy diváků, nicméně za společný rys všech adaptací Prodané nevěsty mimo operní prostředí lze označit fakt, že se na půdorysu Sabinova libreta i Smetanovy hudby zabývaly tématem české národní povahy a identity.
Pro tři poslední inscenace Prodané nevěsty, které se hrají mimo klasické operní domy, to ale tak zcela neplatí. Spojuje je sice snaha o vykročení z inscenační tradice národní opery i operních konvencí, ale každá z nich akcentuje jiné hodnoty v souladu se svou cílovou diváckou skupinou.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU