O jednotlivých představeních vedeme ostré debaty

Festival letos oslavil patnáct let existence. Pamatuju si problematické okolnosti jeho vzniku, kdy tehdejší primátor Onderka vyslyšel hlasy, které volaly po tom, aby Brno mělo svůj velký divadelní festival, ponoukl příspěvková divadla města ke zrušení svých menších festivalů a na zelené louce tak vznikl nový společný projekt pod hlavičkou Brněnského kulturního centra. Takto přebujele ambiciózní akce měla ve městě zpočátku těžkou pozici, Vladimír Mikulka dokonce napsal překvapenou glosu, že v Brně to vypadá, že Divadelní svět Brno je festival, který nemá nikdo rád. Dnes bych naopak řekla, že se z něj stává jeden z našich nejprestižnějších festivalů. Co se podle tebe za tou proměnou skrývá? Jak se festival za těch patnáct let proměnil?
Z mého úhlu pohledu mohu zmínit snad dvě okolnosti spíše organizačně-produkčního rázu. Myslím, že původní tzv. rotační model, kdy za každý ročník bylo umělecky a částečně produkčně odpovědné jiné brněnské divadlo, které pak ještě muselo kooperovat s BKC, nebyl šťastný, protože to znamenalo, že divadla začínala vždy nanovo. Stejně tak původní dramaturgickou radu tvořili tehdejší ředitelé brněnských divadel, do které až postupně začali pronikat dramaturgové, kteří ale taktéž těžko mohli jen tak „bokem” běžného provozu zvládnout připravit festival s mezinárodní ambicí. V roce 2015, kdy Divadelní svět Brno převzal Martin Glaser, to byl opravdu danajský dar. Festival byl svým způsobem zvláštním dědictvím primátora Romana Onderky alias „krále masek“, který mimochodem přišel s nápadem, že by se Brno mohlo stát druhými Benátkami, a vznikl koncept tzv. Slavnosti masek. Odborná veřejnost logicky tento DSB hodnotila velmi kriticky a zástupci divadel byli vyčerpaní. Martin Glaser se rozhodl do festivalu vložit energii i personální kapacity. Vznikla dramaturgická rada složená primárně z dramaturgů jednotlivých divadel a začalo se pracovat kontinuálně pod jedním vedením a se stabilním produkčně-marketingovým zázemím. To podle mě bylo a je klíčové dodnes. Druhou zásadní proměnou z hlediska profilace prošel festival v roce 2018, kdy se odehrála kauza kolem inscenace Olivera Frljiće Naše násilí a vaše násilí. Ukázalo se, že divadelní Brno ustojí progresivnější dramaturgii, že si ji obhájí před vedením města a vydrží i tři roky soudních sporů. Byla to obrovská zkušenost ze všech možných perspektiv.

Odkdy jsi součástí festivalu ty?
Já se na festivalu aktivně podílím od roku 2018 a za tu dobu vidím, že Martin Glaser dokázal vytvořit fungující produkčně-marketingový tým a hodně energie investoval do komunikace s vedením jednotlivých spolupořádajících divadel. Stabilizovala se dramaturgická rada a postupně jsme se všichni učili a stále učíme, co to vlastně je „festivalová dramaturgie“, protože ta má v některých oblastech zcela jiné parametry než standardní dramaturgická práce. Vždy se objeví řada vnějších faktorů, které spolehlivě rozbourají i tu nejpromyšlenější koncepci. Pochopili jsme, že psaní grantů není byrokratická zátěž, ale příležitost zformulovat si základní strategii a každý rok si vyhodnotit, nakolik je nutná proměna a kde se nám naopak daří a na co chceme navazovat. Zjistili jsme, že nemusíme neustále sami „objevovat Ameriku“, ale je mnohem inspirativnější se s někým propojit, a ideálně sdružit finanční prostředky i zájem diváků nebo profesionální veřejnosti. Snažíme se nezanedbávat zpětnou vazbu a evaluaci každého ročníku, otevřeně si říci, co se nepovedlo a proč.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU