O nástrahách manželství (Sondheimův muzikál Company v Plzni a Bělehradě)

Hudební skladatel a textař Stephen Sondheim patří k legendám muzikálového žánru, ale na českých jevištích byl během své dlouhé a úspěšné kariéry víceméně přehlížen. Pokud nepočítáme populární West Side Story, ke které Sondheim napsal texty písní, hrál se u nás muzikál s jeho hudbou v roce 1968 (V Římě na place byla legrace v Městských divadlech pražských) a poté si ho profesionální divadelní soubor vybral na repertoár až o padesát let později (Oblibu si Sondheimovy muzikály získaly zhruba před deseti lety mezi studenty herectví. V brněnském Divadle na Orlí studenti JAMU uvedli nejprve Sweeneyho Todda /2014/ a poté Zlatá brána otevřená /2016/. Pražští konzervatoristé pak hráli v Divadle Na Rejdišti hudební komedii V Římě na place byla legrace /2015/.), kdy se na Malé scéně Divadla J. K. Tyla v Plzni objevil Sweeney Todd: Ďábelský lazebník z Fleet Street v režii Lumíra Olšovského.
Sondheim ve světě hudebního divadla představuje tak trochu protipól skladatele Andrewa Lloyda Webbera s jeho tzv. muzikály superlativů. Sondheimova hudba bývá náročná, často nemelodická, dává smysl pouze v kontextu inscenace, kde dokresluje význam situací a emoce jednotlivých postav. Ačkoliv je autorem celé řady opusů, jež se dočkaly uvedení na Broadwayi nebo West Endu, jedinou jeho písní označovanou jako hit, který se uchytil mimo divadelní prkna, je song Send In The Clowns z muzikálu A Little Night Music. I to je možná důvod, proč se jedno z jeho nejznámějších děl – konverzační hudební komedie Company (Do češtiny je titul někdy překládán jako Společnost.) – dostalo na česká jeviště až více než padesát let po premiéře.
Poprvé byl tento muzikál uveden na newyorské Broadwayi v dubnu 1970 a dosáhl sedmi set pěti repríz, na Sondheimova díla nadprůměrný počet. Hlavně ale zaznamenal značný úspěch u kritiky a byl nominován na čtrnáct cen Tony, přičemž šest nominací proměnil, včetně nejprestižnější ceny za nejlepší nový muzikál. Company navíc odstartovala více než deset let trvající spolupráci Sondheima s režisérem Haroldem Princem. Zároveň je tento kus považován některými teatrology za první koncepční muzikál (Dramaturg a překladatel Michael Prostějovský definuje koncepční muzikál jako dílo, v němž se hudba, texty, tanec, dialogy, scénografie a ostatní složky podřizují základní myšlence. Později byl zpětně do kategorie koncepčního muzikálů zařazen třeba i Cabaret /1966/ nebo Vlasy /1968/. Viz Prostějovský, M.: Muzikál expres, Větrné mlýny 2008, s. 409), což je pojem, který se ujal právě v souvislosti se Sondheimovou tvorbou.

narozeninová revue Základem Company je série jednoaktových her George Furtha, které se Sondheimovi s Princem zalíbily a přetvořili je do podoby muzikálové revue pojaté coby mozaiky krátkých výstupů s jednotícím prvkem. Tím jsou pětatřicáté narozeniny Roberta, svobodného nezávislého muže, jehož přátelé jsou stále neodbytnější s otázkami, kdy se usadí, ožení a zkrátka bude víc jako oni. Bobby prochází dějem jako pozorovatel, který zvnějšku zkoumá partnerské vztahy pěti párů svých dobrých přátel. Zároveň divák sleduje jeho vlastní milostné eskapády s trojicí dívek, s nimiž momentálně randí.
Company nemá klasickou dramatickou strukturu, nejasná je i chronologie, jelikož rámující scéna narozeninové oslavy se několikrát opakuje a variuje. Písně většinou nerozvíjejí děj, ale jsou velmi často satirickými komentáři činoherních scén; zachycují spíše myšlenkové pochody, případně atmosféru místa, jelikož odcizení mezilidských vztahů ve velkoměstě, jako je New York, v němž se děj odehrává, je jedním z dalších témat. Furthovo libreto nabízí bryskní dialogy, které dokáží i vážná témata podat s humorem, muzikálu nejenže chybí happy end, ale má dokonce otevřený konec. To působilo v době prvního uvedení díla průkopnicky, diváci byli u broadwayské produkce zvyklí na mnohem přímočařejší a snadněji dešifrovatelné kousky.

ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU