Ženské hrdinky v Ostravě (z 25. ročníku OST-RA-VARu)

Festival ostravských činoherních divadel představil v roce 2023 tradiční průřez repertoárem Národního divadla moravskoslezského, Divadla Petra Bezruče a Komorní scény Aréna. Žánrově pestrá mozaika nabídla desítku inscenací, od klasiky až po českou i světovou premiéru a co do kvality od kusů vyloženě nepodařených až po tituly herecky i režijně vycizelované. Byť festival jakožto showcase ostravského divadla logicky nemá žádné hlavní téma, dala se v letošním programu najít linka zaměřená na silné ženské postavy. Tvůrčí přístupy se přitom různily – v případě Nory šlo o lehce aktualizovanou verzi klasického dramatu Henrika Ibsena, v Aréně se pustili do soudobého textu Simona Stonea Yerma (jenž je ovšem adaptací starší hry Federica Garcíi Lorcy) a u Marie Antoinetty vytvořil tým režiséra Vojtěcha Štěpánka adaptaci románu Stefana Zweiga přímo pro Národní divadlo moravskoslezské.

v záři hořícího světa Rakouská princezna a později francouzská královna Marie Antoinetta je dodnes hodnocena rozporuplně, její život je opředen řadou mýtů a polopravd. Žít v současnosti, byla by jistě hvězdou bulváru. Na českých jevištích se v posledních letech prosadila tragikomedie amerického dramatika Davida Adjmiho (Na repertoáru ji má Divadlo F. X. Šaldy v Liberci, hrála se také v Městském divadle Kladno a Západočeském divadle v Chebu; o kladenské inscenaci psal Vladimír Mikulka v článku Mezi Miláčkem a Hmyzem, SAD 5/2014; o liberecké píše v tomto čísle Tereza Konývková Frýbertová.), v Národním divadle moravskoslezském se ovšem rozhodli adaptovat životopisný román rakouského prozaika Stefana Zweiga z roku 1932. Dramatizace je nazvaná stejně jako próza Marie Antoinetta (Ovšem bez původního podtitulu. Úplný název románu zní Marie Antoinetta: Portrét průměrné ženy.) a jsou pod ní vedle režiséra a uměleckého šéfa činohry NDM Vojtěcha Štěpánka podepsáni také Pavel Gejguš a Markéta Bocková. Příběh francouzské královny je v ní propojen s posledními okamžiky Zweigova života. Spisovatel židovského původu byl nucen v době druhé světové války společně se svou manželkou Lotte Altmannovou opustit Evropu. Přesídlili do Brazílie, kde 22. února 1942 oba spáchali sebevraždu.
Rámování příběhu skrze postavu Zweiga (Tomáš Jirman) a jeho ženy (Aneta Kaluža Klimešová) je postaveno na tom, že si Lotte čte Zweigův román a polemizuje s manželem nad chováním jeho knižních hrdinů. Časté jsou intervence přímo do děje nebo zcizovací efekty v podobě rozhovorů manželů s historickými postavami. V první polovině inscenace to příliš nevychází: vsuvky hodně rozkolísávají tempo a vzniká dojem komentované prohlídky nahrazující dramatické situace.