DĚKUJEME
Divadlo Stoka hostovalo v Praze na závěr festivalu …příští vlna/next wave… (předtím také dostalo cenu Nextky za projekt) s inscenací Endokanabinoid. Bratislavský soubor nevystupuje v Praze příliš často, tentokrát se tak navíc stalo poprvé po smrti svého zakladatele a ústřední osobnosti Blaho Uhlára. Představení v Alfredovi ve dvoře viděla pětice redaktorů Světa a divadla s velmi odlišnými diváckými zkušenostmi. My starší sledujeme Stoku již řadu let (Všechny články, které SAD o Stoce publikoval, včetně rozhovorů s Blaho Uhlárem, Jakub Škorpil sestavil do elektronického sborníku, který je volně ke stažení na webových stránkách Světa a divadla - /cz/e_prilohy/uhlar), mladší kolegyně se s fenoménem slovenského alternativního divadla setkaly poprvé. Rozdílnost pohledů se snažíme alespoň částečně zachytit v redakční anketě. Odpovědi jsou otištěny v pořadí, v jakém dorazily.
vm
1/ Za jeden z určujících prvků estetiky Stoky lze považovat balancování na obtížně definovatelné hranici mezi groteskou a záměrnou trapností. Jak jste tento přístup vnímali v Endokanabinoidu a kdy byla ona pomyslná hranice překročena nejvýrazněji, ať už jedním, nebo druhým směrem?
Dočetli jste 10% procent článku, celý je k dispozici jen držitelům e-předplatného, které si můžete zajistit zde
Pokud máte předplatitelský login, tak se prosím přihlaste.
Článek bylo možné odemknout do pátku, 8. listopadu 2024.
ZPĚT K OBSAHU ČÍSLA / ZPĚT K AKTUÁLNÍMU ROČNÍKU
