DĚKUJEME
Les, v noci
Hana s brečícím miminkem v ruce kráčí lesem. Doprovází ji muž.
Muž: Řekněte tomu děcku, ať je zticha. Prozradí nás.
Hana: Pšššššt, Pavlíku.
Muž: Tady si uděláme přestávku.
Hana: Dobře, aspoň ho nakojím.
Muž: Německo začíná támhle, za kopcem. Vaším tempem tak hodinu.
Hana: (sedne si a kojí) Otočte se, prosím.
Muž: Co je? Si myslíš, že jsem ještě neviděl nahatou ženskou? Já to znám. Musím krmit pět dětí. Kdybych nedával bacha, mám jich sto.
Hana: (miminku) Neboj se, Pavlíku, už to budeme mít brzo za sebou. Už to bude a začneme nový život. Ano?
Muž: Kde je jeho otec?
Hana: Jsme rozvedeni.
Muž: Takže parchant.
Hana: (miminu) To nic, Pavlíku, to nic.
Muž: To se nebojíte takhle sama přes hranice? S děckem. Najmout si neznámýho převaděče. Co kdybych vás opřel tamhle o tu borovici…
Hana: To je modřín.
Muž: Vy se nebojíte, že ne?
Hana: Zažila jsem už horší věci.
Muž: Ale víte, že je to trestný, že jo? Za tohleto je trest smrti.
Hana: Smrt mi hrozí, i když zůstanu tady.
Muž: Kdybyste chtěla… já bych se o vás postaral. Nejste hnusná. Můžete sloužit na mým statku. Tady parchant mezi děcka zapadne.
Hana: Jediný, co po vás chci, je, abyste mě vyvedl z týhle zasraný země.
Muž: Je půl jedný, chci o tisícovku navíc.
Hana: To si děláte srandu? Dala jsem vám patnáct tisíc.
Muž: Ale to bylo za včerejšek. Je půl jedný, takže den následující, a za každou započatou hodinu chci tisícovku navíc. Musím krmit pět dětí a taky riskuju život!
Hana: Nic vám nedám. Tohle jsme si nedomluvili.
Muž: Buď zticha! Neslyšela jsi nic? (chvilku naslouchá) Tak co, bude to?
Hana: Já už nic nemám.
Muž: Sundej si ten řetízek. Dělej. V tý tmě se leskne a esenbáci viděj všechno.
Hana: Ne. (Muž jí řetízek strhne.) To se mi snad zdá. Sežer si to, hajzle!
Muž: (dívá se mimo scénu) Slyšíš? Už si pro tebe jdou… (volá dozadu) Nechám vám jí tady! Musím letět, slíbil jsem, že ještě skočím na pivo.
Hana: Zbláznil jste se?! Co to? Kam jdete?!
Muž: (Haně) Pohraničníci mi dali tři kila, když jim dohodím kořist. Musí plnit plány, kluci chlupatí. A já musím krmit čtyři děti.
Hana: Co se stalo s tím pátým?
Muž: Dostalas mě. Ani nejsem ženatej.
Hana: Vemte nás sebou. Prosím. Budu vám sloužit. Udělám cokoliv. Cokoliv. (nabídne se mu)
Muž: Lidi jsou svině, viď. Opatrně, ať se jí nestaneš taky. Užij si to, puso! (odběhne)
celou hru nejdete pouze v tištěném vydání
