DĚKUJEME
Divadlo Théâtre de l’Imprévu uvedlo 29. a 30. května 2013 v Českém centru v Paříži a 31. května ve svém domovském působišti, v Orléans, scénické čtení francouzské verze Komunismu (na uvedení spolupracoval i pařížský Slovenský institut). Čtení se konalo v rámci programu evropského překladatelského festivalu Divadelní Evropa 3, který se ve Francii uskutečnil od 17. května do 14. června a na němž se aktivně podílel Maison d’Europe et d‘Orient pod vedením Domininika Dolmieu.
Překladatelé Jaromír Janeček a Claire Vidoni, jejichž práci s filigránským převodem ze slovenštiny do francouzštiny je třeba ocenit, ponechali francouzské adaptaci její původní slovenský název, tedy Komunizmus, čímž tragikomedii ukotvili historicky a místně.
Nápad uvést tuto hru vychází z koncepce ředitele divadla Érica Cénata, nazvané „Paměť a příběh“. Jejím záměrem je „seznamovat se s lidmi, kteří /…/ citlivě a přesně reflektují období, v němž se střetávají velké a malé dějiny, kdy v rámci neustálého vývoje dochází ke společenským úchylkám.“ Takový přístup je blízký Viliamu Klimáčkovi, v jehož hře se spodní politický proud mísí s rodinnými vztahy vnořenými do totalitního režimu, přičemž se projevuje neustálá nejistota a strach z Velkého bratra (Orwellův román 1984 autora inspiroval).
Tato inscenace je dílem francouzsko-česko-slovenské spolupráce. Tvůrci z Théâtre de l’Imprévu zkoušeli v Pardubicích díky podpoře pardubické Francouzské aliance, výpravu a kostýmy vytvořila Kristina Novotná, světelnou režii měla Marie-Hélène Pinon. Myslím, že by bylo pro evropskou kulturu dobré, pokud by se vyvíjela tímto směrem.
Hlavní mužský hrdina hry, manžel Michal, neustále uhýbá tím, že prchá na střechu domu. Jeho žena Alena budí dojem, že zvládá každou situaci každodenní reality, že navzdory všemu žije. Když se dozví, že se s ní manžel seznámil proto, aby ji a jejího otce mohl lépe sledovat, zachová se jako hrdinka klasické tragedie: nechá diváka na rozpacích a ve zmatku pseudokatarze, když se svým mužem rozejde a zároveň mu oznámí, že ho miluje.
Pozornost v sále během druhého uvedení v Českém centru, které jsem navštívila, stoupala, ticho bylo hmatatelné a věštilo úspěch. Éric Cénat strhnul publikum odhalováním hrůz komunismu a emoce se odvíjely od údivu po mrazení v zádech. Díky režii byl divák, žijící v demokratických zemích a neznalý každodenních potíží, jimiž byli vystavováni ti, kteří žili za „železnou oponou,“ uveden do reality, kterou si dříve dokázal představit jen ztěží. Hra aktérů, plná zámlk a tázavých pohledů, mi připomněla mé ztuhlé úsměvy, s nimiž jsem odpovídala na otázky francouzských a anglických přátel, které se týkaly mých blízkých z Východu, jimž jsem nechtěla přidělávat problémy. Připomněla mi také situace, které jsem sama zažila v Praze v době studií jako stipendistka. Dovolím si z nich dvě zmínit.
Ve hře se mluví o nedostatku toaletního papíru, což mi připomnělo mou trapnou historku, když jsem v červenci 1976 zašla na oběd do Slovanského domu, na WC sebrala zbytek toaletního papíru a vinu svalila na Rusy (od té doby nikdy necestuji bez vlastní ruličky v zavazadle).
Epizoda, kdy syn Viktor neovládl své mladické nadšení a pochlubil se v hospodě kamarádům, že čte zmíněný Orwellův román, se zase velmi podobala jiné situaci z dob komunismu. Seděly jsem tehdy na zahrádce Malostranské kavárny s dcerou jednoho zakázaného českého básníka a hovořily o našich rodinách. Při pohledu na pána, kterého nějak moc zaujal náš rozhovor, se mě má společnice náhle francouzsky zeptala, jestli jsem četla Kunderu a po mém přitakání provokativně zvýšila hlas a prohlásila, že s velkým zájmem čte Svědectví Pavla Tigrida.
* Z her, jako je Klimáčkův Komunismus, často vznikají velmi dobré filmy (viz Williamsova Tramvaj do stanice Touha a Kazanův film). Vsadím se, že se po uvedení v Paříži najde francouzský režisér, který Komunismus zfilmuje.
Viliam Klimáček: Komunismus, překlad Jaromír Janeček a Claire Vidoni, režie Éric Cénat, výprava Kristýna Novotná, světelná režie Marie-Hélène Pinon, hráli Jacques Bondoux, J.Janeček, Thomas Silberstein, Claire Vidoni a Marc Wyseu, Théâtre de l’Imprévu (Orléans) ve spolupráci s Východočeským divadlem Pradubice, premiéra 29.5.2013
přeložila Lucie Němečková
redakce Karel Král
