Suffrin - jazykové delirium a zasutá identita (k nově přeloženému martinickému dramatu)

„Kreolština, tento lidový jazyk, jejž všichni relativně dobře ovládají, ale výhradně jím hovoří pouze negramotní lidé, se zdá od nynějška odsouzena k tomu stát se přežitkem, jakmile se vzdělanost rozšíří dostatečně všeobecně i v opomíjených vrstvách společnosti. /…/ …v případě básníků, o nichž je zde řeč, nejde o to stát se «Antilanem» – ve smyslu pitoresknosti novodobých básníků píšících v okcitánštině –, tedy používat přejatý jazyk, navíc zbavený vlivu na okolní svět, jakkoliv může mít své vnitřní kvality; jde o to dát najevo celistvost své osobnosti tváří v tvář bělochům, již trpí nejhoršími rasovými předsudky a jejichž pýcha se ukazuje stále více jako neodůvodněná.“
Frantz Fanon, 1952

Z pera martinického sociologa a dramatika Ali Babara Kenjaha (vlastním jménem Philipp Alain Yerr), který doposud dokončil desítku textů pro divadlo, právě v češtině představujeme již druhé dílo. Suffrin napsaný v roce 2022 je jeho nejnovější počin. Téhož roku přeložili Matylda a Michal Lázňovští pro potřeby scénického čtení v rámci festivalu Tvůrčí Afrika titul Samuel aneb Noc svobodných (2020), který byl za autorovy osobní účasti uveden v prostoru Kellyxír poblíž Jánského vršku. V článku Souostroví myšlenek z Martiniku otištěném v tomto čísle SADu si lze rovněž přečíst několik řádků o plně kreolofonním dramatu Kdo zabil Marie-Louise? (Ki Tjwí Marilwiz), jež v roce 2022 získalo hlavní cenu na festivalu Les Théâtrales de Novembre. Všechna tři díla spojuje zájem o některou z historických událostí, jež významně formovaly martinickou společnost. Popisují mentalitu různých společenských skupin, přičemž zkoumají, jak jejich myšlení ovlivnilo trauma z hromadné zkušenosti s otroctvím. Do všech textů se zásadně promítá spisovatelovo sociologické vzdělání a zároveň se od sebe navzájem liší svými formami.
Zatímco Ki Tjwí Marilwiz – alespoň jak jsem to navzdory jazykové bariéře pochopila z představení a z vyprávění – dokumentárně reflektuje dění během nepokojů z nedávné ostrovní minulosti, Samuel přejímá poměrně konvenční formu historického dramatu. Odehrává se o vánoční noci roku 1833, během níž došlo ve městě Grand’Anse ke vzpouře části nedávno osvobozených otroků. Každá z postav v textu zastupuje určité sociální postavení, které spoluutváří její myšlenky – na jevišti se zhmotňuje modelové zobrazení společenského dialogu uvnitř nejvíce upozaďovaných skupin obyvatelstva. Suffrin má monodramatický formát a předmětem pozornosti je v něm kreolština jakožto živý a životaschopný jazyk, který byl frankofonními kolonizátory dehonestován, což neblaze dopadá na ty, kdo jím stále hovoří. V každém případě se kreolština díky svému „genetickému“ kódu jeví jako řeč vhodná nejen k reflexi, ale i k léčbě komplexu plynoucího z traumatu otroctví. Jde o jazyk, jehož potenciál podle mnohých doposud nebyl plně doceněn ani rozvinut.