Je libo efektní podívanou, nebo snad i něco navíc? (Letní Letná 2023)

Dvacátá Letní Letná lákala publikum na zahraniční hvězdy, které jsou dobře známé i pražskému publiku. Nebo přinejmenším známé být mohou, protože se už na této stále oblíbenější přehlídce úspěšně představily. Návraty to jsou patrně záměrné, i s ohledem na zmíněné jubileum. Stejně tak je ale zřejmé, že počet špičkových souborů světového nového cirkusu není nekonečný; za dvacet let se na Letné objevil kdekdo a je tudíž logické, že se jména opakují. Což je míněno jako výraz uznání: to, co ředitel festivalu Jiří Turek (a všichni jeho spolupracovníci) pro prosazení druhdy v Česku zcela neznámého žánru udělali, je bez nadsázky obdivuhodné.

show je show je show Slavné jméno bylo spojeno s plenérovou podívanou, která přehlídku každoročně zahajuje: na té se kromě osvědčených českých stálic Cirque La Putyka a Losers Cirque Company podílel především švédský Cirkus Cirkor. Organizátoři operativně využili toho, že v prostoru, kde se festival tradičně koná, vzniklo zbrusu nové jezírko, a umístili sem mohutnou plenérovou show Aquanauts (s podtitulem Pocta novému cirkusu). Účinkujících zde bylo několik desítek, a to včetně domácího oddílu akvabel, které se statečně ráchaly v ne úplně ideálně čisté vodě.
Režisér Jesper Nikolajeff přišel s velkolepým spektáklem (Nutno dodat, že se jedná o variaci produkce, kterou má Cirkus Cirkör na repertoáru jako příležitostný titul. O stockholmské podobě Aquanauts se lze dočíst třeba v článku Petry Dotlačilové Tanec v parku, cirkus v ulicích i ve vodě aneb Stockholmské kulturní léto, Taneční aktuality, www.tanecniaktuality.cz, 24. 9. 2018). obsahujícím všechny očekávatelné přednosti i problémy, které bývají s produkcemi tohoto typu spojeny. Mohutné davy diváků (Akci poněkud zkomplikovalo počasí. Generálku narušila silná bouřka a předpověď počasí na první ze dvou plánovaných termínů byla tak špatná, že to velkou část publika odradilo. Druhý večer už vše probíhalo zcela hladce za ideálních povětrnostních podmínek.) namačkané kolem jezírka mohly zhruba půl hodiny sledovat nepřehledné hemžení postav ve stříbrných kombinézách – účinkující se pohybovali na loďkách, plavali ve vodě, pobíhali po břehu a po umělém i opravdovém ostrůvku, často se odehrávalo několik akcí paralelně. Vše samozřejmě doprovázelo efektní barevné svícení a naléhavá reprodukovaná hudba, která mívá v podobných případech za cíl sugerovat, že to všechno ukrývá cosi hlubokého a zásadního. Poněkud barvotisková kýčovitost nicméně k akcím tohoto typu přirozeně patří, a bylo by nesmyslné od Aquanauts požadovat víc, než na co míří. Smyslem zahájení bylo působit bombasticky, upoutat pozornost médií a přitáhnout početný dav diváků, kteří si na rozdíl od zbytku festivalu mohli nový cirkus užívat bez vstupného. Pokud show nabídla něco navíc, je lepší to chápat spíš jako nepovinný bonus.
Ono „navíc“ mělo podobu několika momentů natolik efektních, že vyčnívaly i v rámci tohoto typu podívané. Lidský projektil, který vyletěl z děla umístěného na břehu a dopadl do vody mezi akvabely (tahle akce ve velkém plenérovém prostoru bohužel trochu zanikla). Závěrečný obraz, kdy jeřáb vyzvedl do výšky nad vodu obrovský rošt, na němž třicítka akrobatů několik minut synchronně vytvářela geometrické vzory. A především moment, kdy se nad vodou kývala obrovská hořící koule (opět zavěšená na rameni jeřábu), na níž se držel artista – až do okamžiku, kdy jej plameny donutily seskočit do vody. Konec konců vizuálně působivý byl i úplný závěr, o který se postarali sami diváci, když rozsvítili mobily a vytvořili kolem jezera mihotavou světelnou hradbu.