archiv II. > Archiv III. > O muži, který byl samá noha (Příběh Bezrukého Frantíka á la Tomáš Dianiška)
Ester Žantovská

O muži, který byl samá noha (Příběh Bezrukého Frantíka á la Tomáš Dianiška)

O zálibě Tomáše Dianišky v kuriózních biografiích jedinečných, leč nepříliš známých osobností už toho bylo (nejen) v SADu napsáno hodně. Coby dramatika jej zajímají lidé, kteří se tak či onak vymykali normě a museli se potýkat s ostrakizací, ti, jejichž životní osudy se často ocitaly až na samé hranici uvěřitelnosti. Jedná se nejspíš o nejmarkantnější, souvislou linku Dianiškovy dramatické tvorby – od úspěšného Mlčení bobříků přes Zvrhlou Margaret, Přísně tajné: Hrubá nemravnost až po Transky, body, vteřiny. (Posledně jmenovanou hru, pojednávající o transgenderové prvorepublikové sportovkyni Zdeně Koubkové, autor letos na jaře režíroval v ostravském Divadle Petra Bezruče.)
Životní peripetie Františka Filipa (1904-1957) alias Bezrukého Frantíka, jak se mu díky jeho vrozené vadě říkalo, jsou v tomto smyslu námětem pro Dianišku typickým, řekněme přímo se nabízejícím. Příběh hendikepovaného optimisty Dianiška po svém domýšlí a předkládá ve formě absurdně laděné grotesky, plné černého, nekorektního humoru a dojímavých scén. K tomu značnou měrou přispívají i rychlé a ostré dějinné zvraty dvacátého století). Zkrátka „malý člověk na pozadí velké doby“,/ nevšední příběh jedince mimo normu, jak to má autor dle vlastních slov rád (v tomto případě tedy přesněji spoluautor – text je společným dílem Dianišky a Igora Orozoviče).
Obecně platí, že Dianiškova poetika je hojně živená filmovými a popkulturními odkazy. V rozhovoru z minulého čísla SADu je coby jeden ze základních inspiračních zdrojů uveden devadesátkový filmový trhák Roberta Zemeckise Forrest Gump, v němž se Tomu Hanksovi v roli titulního retardovaného hrdiny povedlo vytvořit postavu přímo ikonickou. Tato inspirace je v Bezrukém Frantíkovi skutečně do očí bijící. Tematická paralela je nabíledni, obě díla vypovídají o síle veskrze „jinačího“ jedince s nelehkým údělem. Podobná je i atmosféra, snaha skloubit nekorektní humor s dojákem za periodického balancování na hranici kýče. Stejně jako ten Forrestův, i Frantíkův hendikep, byť „pouze“ fyzický, rovněž zavdává příčinu k dosti drsné legraci, všemožným trapnostem, ale i početným příkořím. Protagonistova nezdolná vůle k životu a osobní statečnost jsou zase zrcadlem měnící se doby i ideální živnou půdou pro již zmíněné dojímání. /…/

celý text najdete v čísle

Tomáš Dianiška, Igor Orozovič: Bezruký Frantík, režie F.X.Kalba, Studio PALM OFF, 2019.