archiv II. > Archiv III. > Roztržitý profesor
Petr Vydra

Roztržitý profesor

Profesor Janíček byl pozdní skoro šedesátiletý otec a začal se z něj pomalu stávat inventář dětských koutků a hřišť. Svou dceru Amálku doprovázel někdy sám, jindy i se svou ženou Julií, ale málokdy je tam zanechal samotné. Naopak, i když by si mohl užívat ryze mužského života a zajít si na kávu, nebo do knihovny, zůstával. Sledoval Amálčiny hry a někdy se jich i účastnil. Profesor Janíček zkrátka měl svůj otcovský pud již natolik zasutý, že když konečně mohl přijít ke slovu, přemohl ho nebývalou silou. Roční Amálky se při hrách a objevování světa nemohl nabažit. Ostatně svět objevoval i on sám. Celý život byl zalezlý u počítače… ale opravdu celý život, takže byl vlastně zalezlý už i u psacího stroje. A když něco neťukal do klávesnice, pak nakukoval do mikroskopu a třásl zkumavkou. Anebo přednášel. S živou přírodou se setkával vlastně jen v podobě bakterií a studentů. Nic mezi tím, ani mimo to. Proto mu teď bylo objevem sledovat nejen Amálčiny hry na písku, ale i všechno kolem. Třeba park. Měnící se podobu denního světla viděného jinak než přes okenní tabulky. Květiny a stromy v parku v průběhu různých ročních období, lidi a způsob, jakým mezi sebou komunikují, matky a jejich děti. Tolik podob života, který tak moc zanedbal. /…/

celý text najdete v čísle