archiv II. > Archiv III. > Žárlivost
Petr Vydra

Žárlivost

Jaromír Etrich se balil na služební cestu. Ještě trenýrky, bude to na tři dny. A aby si to, jako všechno když se někam vypravoval, nechal schválit, řekl: „Vezmu si tyhle hezčí trenýrky, jo?“
„To budeš mít nějak moc fešácký, ne?“ řekla mu s nedůvěrou v hlase ta, jíž oslovil, tedy Evelína Etrichová, jeho manželka.
„Tak já si vezmu tyhle, maj tady dole malou díru, tak je aspoň donosím a můžu je rovnou vyhodit v hotelu.“ Jaromír se chtěl před mnohem praktičtější manželkou trochu vytáhnout, že on už, a díky jejímu vlivu, umí taky myslet v souvislostech a plánovat.
„No né, tak si vem ty hezčí, co kdybys tam v nich před někým chodil.“
„Proč bych před někým chodil… v trenkách?“
„Tak proč chceš ty hezčí?“
„Ale já už nechci hezčí. Naplánoval jsem si, že si vezmu ty starší, natržený a pak je tam rovnou vyhodím.“
„Ne, vem si ty novější.“
„A proč chceš, abych si vzal novější?“
„Já ne, tys říkal.“
„Ale já si to rozmyslel. To jsem to ještě neměl naplánovaný, řek jsem to jenom tak.“
„Neřeks to jenom tak. Ale mně je to jedno, vem si klidně ty lepší.“
„Já si vezmu horší.“
„Ne, vem si lepší.“
„A proč?“
„Protožes chtěl. A proč jsi vlastně chtěl?“
„Tak pro pocit, přijde hotelová služba a budu muset otevřít.“
„Proč by chodila hotelová služba, přece nebudeš v nějakým Hiltonu, je to v Ostravě.“
„No, myslím takový ty… pokojský, který uklízej hotel. Uklízej teda pokoje… na pokojích.“
„Tak jim řekneš, ať počkaj.“
„No jo, to jo.“
„A s kým tam vlastně jedeš, s kolegou, nebo kolegyní?“
„Kolegyní.“
„Kterou?“
„Marií Kolenatou.“
„To je ta, co ji neznám,“ řekla Evelína a z její poznámky bylo cítit, že to je pro Kolenatou přitěžující okolnost /…/

celý text najdete v čísle