home > Divadelní vrcholy první poloviny roku 2018 > Vzpomínky z prvních měsíců roku 2018
Barbora Etlíková

Vzpomínky z prvních měsíců roku 2018

V této anketě se prý netradičně počítá s výraznými zážitky z inscenací bez ohledu na datum jejich premiéry. Možnost dát novou šanci starším dílům a zařadit je k nejnovější tvorbě, mě nalákala k účasti, i když jsem polovinu vymezeného období do konce června 2018 nestrávila v Čechách.
Už podruhé jsem v zimě navštívila co do kapacity hlediště miniaturní monodrama Sakurambo divadla D’epog, které si mě znovu získalo tím, jak široký prostor ponechává divácké představivosti, a přitom nabízí zřetelný a nestereotypní obraz zakomplexovaného nacionalisty. Díky sugestivnímu herectví Radima Brychty je snadné navázat s postavou pseudosamuraje Jukia Mišimy intenzivní osobní kontakt a vnímat dokonce i jistou krásu a křehkost světa, který se zoufale snaží ochránit. (viz Zetlelé květy předků, SAD 2/2018)
Další utkvělou vzpomínkou je ta na návštěvu premiéry inscenace Viktorie Vášové ADA, v níž hraje důležitou roli setkání až autistické matematické exaktnosti s živostí divadelního představení. To je téma, které se na KALD DAMU v poslední době rozvíjí ze všemožných úhlů, například i v inscenaci Jakuba Maximova Thunder. Enter the three Witches., kde tvůrci zobrazili téma osudovosti ze Shakespearova Macbetha s odzbrojující doslovností: v hlavní roli byl skutečný mechanismus sestávající z magnetofonových pásek. (viz Jakub Škorpil: Plata cívek, SAD 5/2018) Vzdálenější, a přesto zřetelnou, tematickou souvislost jsem vnímala i v případě novocirkusové Chyby Víta Neznala, pedagoga z KALDu. Matematicky propočítaný je tu systém chyb, jež by se teoreticky mohly při představení přihodit, a během večera si žijí vlastním životem. (viz Hana Strejčková: Chyba jako výchozí bod, SAD 2/2018)
Z činoherních inscenací mne nejvíc fascinovala Vražda krále Gonzaga Jiřího Havelky v Dejvickém divadle, kde se rafinovaně vrství skutečné příběhy herců, historky, které možná jen působí jako založené na reálných zážitcích, efekt autentičnosti, přiznání pouhé inscenovanosti a racionální rekonstrukce kauzy kolem otravy Alexandra Litviněnka. (viz Pavlína Hořejšová: Dvojí experiment z Dejvic, SAD 2/2018)
Zapůsobily na mě také dva zážitky až hororových kvalit, k nimž patřila shakespearovská inscenace Něco za něco Jana Klaty v Divadle pod Palmovkou. Velmi názorně (a také s odzbrojující doslovností) odhalovala, co vše se může skrývat za pěknými řečmi, které si v kontextu současné společnosti žijí vlastním zombie životem. (viz Jakub Škorpil: Žena za ženu, SAD 2/2018) Čirou hrůzu, ale i intenzivní divadelní zážitek, může přinášet inscenace Jana Nebeského Médeia v prostoru DUP39 – díky své pohlcující atmosféře obří citové bubliny unaveného manželského vztahu, živené racionálně nekonzistentní, ale tím více působivou nenávistnou poezií