archiv II. > Archiv III. > Fascinace jako forma soustředění (experimentální poezie v DISKu)
Kateřina Veselovská

Fascinace jako forma soustředění (experimentální poezie v DISKu)

/…/ Je obdivuhodné, s jakou důsledností absolventi KALD DAMU naplňují zadání. Z celého souboru čiší kázeň, vše funguje jako bezchybný stroj, nikdo se nesnaží vyniknout nad ostatními, souhra je dokonalá. Směrem k divákům účinkující ani nemrknou, natož aby třeba reagovali na případný smích. Drží se zpátky – to vše by rušilo. Je patrné, že Adámek jako režisér i pedagog dokáže zdůvodnit a přesně formulovat záměry a své studenty na ně dobře navést. Co víc, očividně v nich dokáže podnítit fascinaci, která (řečeno s Hiršalem a Grögerovou) vyvolává hluboké soustředění a přenáší se také na diváky. Je radost pozorovat, jak herci chápou a drží rytmus. Jak vážou slova přesně podle požadavků textu („m slunce m konzervovaný m“ atp.). Jak důsledně (a samozřejmě s náležitou výslovností) opakují dlouhé pasáže textu, ve kterých se na přesně stanovených místech objevují jen drobné obměny (vynikající je například Nataša Mikulová při deklamaci Nesémantického textu). Nezúčastněnému pozorovateli by tento perfekcionismus mohl připadat až útrpný, představení je ale natolik pohlcující, že lze jen s radostí pozorovat, jak herci berou zadání vážně. Je potěšující vidět takto povedenou absolventskou inscenaci, stejně jako je osvěžující zažít experimentující divadlo, které dokáže oživit výsostně konceptuální žánr, a přitom není ani nesrozumitelné ani do sebe uzavřené. /…/

celý text najdete v čísle

skončí to ústa (z experimentální poezie šedesátých let)
, režie Jiří Adámek, KALD DAMU v Disku, 2016.