archiv II. > Archiv III. > Opití. Objetí. Věčnost. Tma.
Martina Ulmanová

Opití. Objetí. Věčnost. Tma.

Má zkoušená paměť kritika, nucená vstřebat desítky nových představení ročně, si starší divadelní zážitky ukládá v podobě jakýchsi záblesků, které určily můj ústřední dojem z inscenace, její „vzpomínkové logo“. V souvislosti s Vyrypajevovými Opitými, žilinskou inscenací Eduarda Kudláče, mi okamžitě vytane na mysli „vypolstrovaná šikma“. /…/
Na letošním festivalu Dotyky a spojenia se rozproudila zajímavá debata o pojmu „Kudláčův minimalismus“. Mnozí slovenští teatrologové jej používají jako zkratku pro režisérův inscenační styl – pokud vyjdeme ze znaků výtvarného či hudebního směru stejného názvu, skutečně mají hodně společného (scénický dizajn používající základní geometrické tvary, opakování jistých inscenačních segmentů, statičnost, jistá odosobnělost výrazu). Kudláč však ve svých nejlepších pracích naplňuje zdánlivě studenou formu pestrým a bouřlivým vnitřním děním, do něhož se divák spolu s postavami noří ne bez pocitu závrati.
Vyrypajevova hra Neznesiteľne dlhé objatia trochu připomíná rukopis jiného režisérova preferovaného autora, Rolanda Schimmelpfenniga. Herci mění pozici vůči svým postavám, místy jejich vnitřní i vnější život jakoby nezúčastněně pozorují, místy se do nich převtělují. Ale slovní materiál není tak rafinovaně konstruovaný, zřetelně artistní jako u zmíněného dramatika. Přesto se v textu najdou stylistické figury a obraty, jimiž dramatik odkrývá i jeho sošnou stránku – například pravidelné uvozování promluv vyčleněným teraz, jímž nastoluje pocit reportáže, „přímého přenosu“ následujících událostí.

celý text najdete v čísle

Ivan Vyrypajev: Opilí, režie Eduard Kudláč, Mestké divadlo Žilina, 2014
IVAN Vyrypajev:
Nesnesitelné dlouhá objetí, režie E.Kudláč, Mestské divadlo Žilina, 2017