archiv II. > Archiv III. > Co se stalo, když si Dorotka vzala Švandu (Z evoluce revoluce a naopak 2/2021)
Milan Uhde

Co se stalo, když si Dorotka vzala Švandu (Z evoluce revoluce a naopak 2/2021)

Dorotka: (přichází s kosou přes rameno) Švando, zvoní poledne.
Švanda: Co zas máš?
Dorotka: Velký prádlo. Vstaň.
Švanda: Někdo tu ráno byl. Kdo?
Dorotka: Dráb. Kvůli loučce.
Švanda: Řeklas mu, že stůňu?
Dorotka: To víš, že jo.
Švanda: A co on?
Dorotka: Smál se. Prej tě viděl do noci v hospodě.
Švanda: Nesmím na pivo?
Dorotka: Už můžeš. Loučka je pokosená.
Švanda: Sakra. Tos nemusela.
Dorotka: Musela. Starosta vzkázal, že mi zruší nájem.
Švanda: Pan důležitej. Když na to přijde, obejdem se bez loučky.
Dorotka: Ty se obejdeš. Krávu mi v hospodě nenakrmí.
Švanda: Mám tam sedět o hladu?
Dorotka: Ale jíš na dluh.
Švanda: Svý dluhy jsem dycky poplatil.
Dorotka: Ani to nepřipomínej.
Švanda: Co? Nepoplatil? Na tvou chalupu mně nepůjčí ani groš.
Dorotka: Připíšu tě, až ti budu věřit.
Švanda: Nebudeš. Nikdy. Potřebuješ mě ponižovat.
Dorotka: Chráním Joskovi dědictví.
Švanda: Před kým? Přede mnou?
Dorotka: Nemůžu za to, že neděláš a utrácíš.
Švanda: Byly časy, že jsem krmil a napájel celej lokál.
Dorotka: Po nich se ti stejská?
Švanda: Stejská nestejská. Nedám se uvázat ke kolíbce.
Dorotka: Kdybys Josku občas ohlídal, než opatřím živobytí.
Švanda: Nejsem chůva.
Dorotka: Tak buď chlap.
Švanda: Budu, a brzo.
Dorotka: Ráda uvidím. Zatím seš u mě povaleč.
Švanda: Můžu se sebrat a jít.
Dorotka: Nevyhrožuj. Jestli se nepochlapíš, běž.
Švanda: Ty. Podruhý to neopakuj.
Dorotka: Běž, a třeba hned.
Švanda: Jak myslíš. Sbohem.
Dorotka: Ale zpátky se nevracej.
Švanda: Ani mě nenapadne. (jde)
Dorotka: Ty blázne! Skončíš v pangejtu. Švando! ¨
/…/

celou hru najdete v čísle