archiv II. > Archiv III. > Nanebevzetí doktora F.
Milan Uhde

Nanebevzetí doktora F.

Jindrová: Doktorka Jindrová. Je na půdě…
Lékař: Dobrý den.
Jindrová: …manžel. Prosím za mnou. Dobrý
den.
Lékař: Doktor Jindřich Jindra?                       
Jindrová:             Ano. Ročník
devatenáct set jednapadesát.
Anamnéza: rodiče pocházejí
ze zatížené rodiny. On nejdřív
vypadal jako psychopat a sobec.
Jedináček, co musí ovládat.
Něco mě varovalo: Neber si ho.
Žadonil. Kámen by se slitoval.
Přemluvil mě. A potom, po svatbě…
Nepůjdu samozřejmě do detailů.
Povídám: Zajdi k sexuologovi.
Slíbil, a nešel. Ptám se: Proč ses ženil?
Měls vědět, že tě vzrušujou jen knihy.
Pak mně to došlo. Chtěl mě totiž zničit.
To se mu naneštěstí podařilo.
Jinak nic. Sepsal špatnou dizertaci
z biologie. Doktorát, a na nic.
Ovládá deset jazyků, a přitom
v životě – trouba - nikdy nikde nebyl.
Studentům pro smích. Chudák.
Lékař: Učí?
Jindrová:             Tady
na zdejším gymplu. Plat, no, jako všude
žebráckej. Přitom prej že píše knihu
o filosofii. Nic nedokončí.
Devatero řemesel. Zabýval se
antropologií a historií,
teologií, naučil se řecky
a hebrejsky, naposledy se pustil
do medicíny. Byly z toho čtyři
článečky do novin. A dneska tohle.
(Stanou u dveří na půdu, Jindrová zalomcuje klikou.)
Jindřichu, proč se zamykáš? Pan doktor
se podívá. Otevři. - V tom se vyznám.
(Drátkem vystrká klíč z protější strany zámku a svým klíčem odemkne. Ocitnou se na půdě. V trámu je upevněná skoba a na ní navlečený provaz zakončený smyčkou. Vedle na zemi sedí Doktor Faust.)
Sebevražedná obsese. Tu popsal
Freud. Říkám: zkouší další tyranii.
Jenomže podle Junga je to nejspíš
monomania necrophylis. Primář
navrhl hospitalizaci. Jenže Jindra
odmítl.
Lékař: Stačí, paní kolegyně.
Napíšu převozku.
Jindrová:             On bude řádit. Hnusně.
Lékař: Něco mu píchnu. Uklidní se. Usne.
(Odcházejí. Doktor Faust vystupuje na stoličku, navléká si smyčku.)
Mefistofeles: Doktore, dám ti jinou perspektivu.
Doktor Faust: Kdo sakra seš?
Mefistofeles: Tvůj zavržený anděl.
Doktor Faust: Běž do pr…
Mefistofeles: (čaruje) Hned to sundej. Polez dolů!
Doktor Faust: Kruci. Ty existuješ?
Mefistofeles: Tobě k službám.
Doktor Faust: To jsem měl vědět před třiceti lety.
Teď už je pozdě.
Mefistofeles: Času pořád dost.
Doktor Faust: Víš, kolik je mi? Málem Metuzalém.
Mefistofeles: Věk není na překážku. Jedem. Jedem.
Doktor Faust: Jsem utahanej. Spát.
Mefistofeles: A probudit se         
na psychiatrii. To chceš? No prosím.
Doktor Faust: Chci do pekla.
Mefistofeles: Až na závěr. Dál. Říkej.
Doktor Faust: Pryč.
Mefistofeles: To zní líp. Spi. Přelet bude tichej. 
(Nahoře se uprostřed střešního trámoví objeví otvor s hvězdnou oblohou, Mefistofeles Doktora popadne a oba vzlétnou.)                           
Sbor: Tvůj člověk, Pane, na cestu se dává,
ohrožen na duši. Ví, kam ho vede?
Je mnoho cest, a žádná není pravá.
Černá a bílá splývají mu v šedé.

Pošli nás, Pane, ať ho smíme chránit.
Proč jsi ho vydal pokušení světa?
Dej, ať se vrátí, třeba holý na nit,
a ve Tvé dlani okřeje a vzkvétá.

celou hru najdete v čísle