archiv II. > Archiv III. > Nedivadlo v době moru (Itálie)
Martin Švehlík

Nedivadlo v době moru (Itálie)

Ikonicky všudypřítomný protagonista pandemie, virus SARS-CoV-2 se na scéně laboratorních elektronových mikroskopů a pod reflektory sdělovacích prostředků objevuje poprvé na přelomu loňského a letošního roku ve městě Wu-chan, správním centru čínské provincie Chu-pej. V něm měla, podle některých zdrojů, původ i zničující morová nákaza, která v průběhu čtrnáctého století v několika vlnách smetla více než třetinu evropské populace a vysloužila si název Černá smrt podle temného zbarvení těl nemocných v poslední fázi choroby. A protože před tím, než se nákaza rozšířila do celého v té době známého světa, stala i tehdy po Číně sekundárním epicentrem Itálie, je pochopitelné, že metaforické přirovnání současné pandemie ke středověké morové ráně se v prostředí Apeninského poloostrova, jehož severní část patřila do počátku května mezi nejvíc zasažená místa, okamžitě ujalo, o čemž svědčí jak jeho inflační nadužívání v novinových titulcích, tak i třeba raketový nárůst zájmu o Camusův román Mor. Paralel s někdejšími morovými pandemiemi se v italských sdělovacích prostředcích objevila celá řada i díky tomu, že jejich ozvuky jsou nepřehlédnutelně přítomny v národních kulturních monumentech: v Boccacciově Dekameronu, který se zrodil jako reakce na první vlnu moru, která v roce 1348 vylidnila Florencii, a v románu Alexandra Manzoniho Snoubenci, který se odehrává na pozadí morové epidemie v Miláně roku 1630 a který je do italského kulturního povědomí zapsán stejně notoricky, jako u nás třeba Němcové Babička.
Zatímco v polovině února většina Italů dosud plně neregistrovala vážnost situace, hovořilo se tehdy jen o izolovaných případech a do karantény se dostaly pouze dvě obce (Vo' Euganeo v Benátsku a Codogno jižně od Milána) dnes již víme, že první případy náhlých onemocnění covidem-19, aniž by ale byly zjištěny a jako takové diagnostikovány, se v Severní Itálii objevily již v lednu, takže italský Národní zdravotní institut odhaduje, že se 23.února, ve chvíli, kdy byly rozhodnutím regionálních rad na severu uzavřeny všechny veřejné akce včetně koncertů, kin a divadel, pohybovalo mezi Milánem a Bergamem již kolem 1.500 nakažených osob, což údajně vysvětluje explozi onemocnění a následných úmrtí v této oblasti v dalších měsících.
Provoz divadel v ostatních italských regionech byl o týden později nejprve ministerským nařízením omezen a podmíněn kritériem sociálního odstupu, jemuž se ale stejně tak narychlo téměř nikde nepodařilo vyhovět, a vzápětí na t - 5.března - byl i takto okleštěný divadelní provoz na celém území Italské republiky definitivně zastaven. Od 11.března byla v Itálii vyhlášena celoplošná karanténa, jejímž důsledkem byl dvouměsíční naprostý zákaz vycházení. /…/

celý text najdete v čísle