archiv II. > Archiv III. > Když hoří koně a mrtvé ženy nelze spočítat (reportáž ze setkání imaginativního hnutí v městečku Nogales)
Oleg De Soto

Když hoří koně a mrtvé ženy nelze spočítat (reportáž ze setkání imaginativního hnutí v městečku Nogales)

Ocitám se v malém pokoji s jedinou židlí a postelí, kde mladá mulatka čte z objemné knihy, což  doprovází promítání fotek a krátkých filmových sekvencí. Společně s dalšími třemi účastníky během jejího čtení vidíme fotografie a záběry sprchy, televize, blondýny souložící s černochem, tlusté rodinky pojídající hamburgery, vášnivě se líbajících mužů, rapujícího černocha na obrovském podiu. Slyšíme nakřáplý hlas: „Vysprchoval se a lehl si. Hledal v televizi nějaký pornografický kanál. Našel film, kde jedna Němka souložila s dvěma černochy. Němka mluvila německy a černoši mluvili také německy. Uvažoval, jestli v Německu také žijí černoši. Pak ho to začalo nudit a přepnul na neplacené programy. Uviděl kus nějaké příšernosti, kde tlustá čtyřicátnice musela snášet urážky svého manžela, tlustého pětačtyřicátníka. /…/ Tlusťoch gestikuloval a pohyboval se jako rapper a jeho obtloustlá přítelkyně ho povzbuzovala.“ Text byl lehce rozpoznatelný. Jednalo se o třetí část knihy 2666, která se z poloviny odehrává právě v Mexiku v kraji Sonora. Vypadalo to, že mladá mulatka hodlá číst a obrazem doprovázet celou Bolañovu knihu, dokud ji nepřeruší svítání. Trávím v přítomnosti metaforického šílenství jeho magických slov nějakou chvíli a vzpomínám na těžce uchopitelné dvanáctihodinové spektakulární představení Juliena Gosselina, které jsem měl možnost vidět na festivalu Avignon ve Francii. Pokus mladé mulatky je mi bližší a více konvenuje duchu románu 2666. Ve své jednoduchosti odmítá okázalost a přiklání se k přímé osvobozené imaginárnosti. Ta se nemanifestuje na jevišti, nýbrž metaforicky řečeno v hlavě přítomných diváků. Obrazy jsou fragmentární a používané výhradně v juxtapozici. Nelogičnost se stává součástí vidění světa, minimálně na dobu společného prožitku vyprávěného, které sdílí několik lidí dobrovolně uzavřených do miniaturního pokojíčku pro služky. Je zřejmé, že za jedinou noc nelze celou knihu přečíst. Ale i to lze interpretovat jako záměr konvenující obsáhlosti Bolañových popisů.
Následuje eroticko-utopické ztvárnění fragmentu z Labutího jezera./…/

celý text najdete v čísle