archiv II. > Archiv III. > Pekařsky, zpěvačky, servírky, kamarádky a matky (předbrexitový londýnský muzikál)
Jan Šotkovský

Pekařsky, zpěvačky, servírky, kamarádky a matky (předbrexitový londýnský muzikál)

Rok se s rokem sešel (jak nostalgicky rád mám tuhle frázi!) a je tady další hlášení z londýnského West Endu, vedle Broadwaye druhé výkladní skříně světového muzikálu, která (marná sláva) stále diktuje módy a trendy „hudebnězábavného“ divadla po celém globalizovaném světě. /…/ Dlužno dodat, že takto mimořádná sada se mi při letošní londýnské návštěvě nesešla, ale zároveň bylo u všech titulů o čem dumat nad rámec rutinního ocenění nesporné profesionality a technických dovedností, které stále zůstávají westendským standardem. Navíc se mi ze čtveřice zhlédnutých představení neplánovaně vylouplo docela důrazně téma ženy a její role ve společnosti (a to nejen proto, že tři ze čtyř viděných titulů měly ženskou protagonistku a ve čtvrtém ženy minimálně hrají podstatnou roli). /…/
Feministický tón mému letošnímu muzikálovému Londýnu i bez Six udala už první produkce – a to jak tvůrčím týmem (je to údajně první produkce v dějinách Broadwaye, u níž je skladatelská, scénáristická, režijní a choreografická pozice obsazená ženami), tak tématem. Servírka, muzikálová adaptace stejnojmenného nízkorozpočtového filmu režisérky a scénáristky Adrienne Shellyové z roku 2007, je totiž romantická komedie v zdánlivě idylickém retrostylu i poměrně věcné líčení snahy titulní hrdinky utéct z nefunkčního manželství, ve kterém je týranou osobou (řečeno jazykem soudních spisů). /…/
Řeka jukebox muzikálů ne a ne vyschnout a hanba tomu, kdo v tom vidí něco a priori špatného: hledat společného jmenovatele pro tak široké publikum, o které se uchází westendský muzikál, není nic jednoduchého, a „hity, které všichni znají“ se k tomuto cíli blíží ještě o chlup víc než „příběh, který všichni znají“. Sázka na ony hity může ostatně vyjít až přespříliš – výzva publiku, aby se zdrželo zpěvu a tance až do konce představení, tam že k tomu bude pravá příležitost, visela na Tině v Aldwych Theatre pro jistotu i na toaletách. /…/
I třetí z londýnských kousků byl s ženou v hlavní roli: Amélie (ano, pochopitelně ta, kterou český distribuční název opatřil dovysvětlujícím přídomkem „z Montmartru“) je film násobně slavnější než Servírka, ale na propagačním halasu kolem jeho muzikálové verze to znát nebylo. Není vcelku divu: na Broadwayi vydržela Amélie roku 2017 pouhé dva a půl měsíce a i britská produkce byla původně plánovaná především pro celoanglické turné, které se dvouměsíčním londýnským „runem“ během vánoční sezony uzavřelo. Navíc se zde dávala až „za branami“ West Endu, v bývalém St. James Theatre, které roku 2016 zakoupila společnost Andrew Lloyd-Webbera a vzhledem k jeho umístění nedaleko Buckinghamského paláce jej vtipně přejmenovala na Jiný palác (The Other Palace). Na londýnské poměry maličké (320 míst) divadlo ovšem Amélii viditelně konvenovalo: jednoduchá, „zájezdová“ scéna zde nepůsobila chudě, naopak publikum bylo tak na dosah, jak kontaktnost inscenace vyžadovala. /…/
Spolu s Hamiltonem je Milý Evane Hansene (Dear Evan Hansen) asi největší hit současné Broadwaye a nyní i West Endu. Jde o potěšitelnou záležitost: především s ohledem na to, že ani jeden z nich nerecykluje osvědčené zápletky, hity či žánrové postupy. Pokud některé ze soudobých muzikálů, s nimiž jsem za posledních cca deset let jako divák setkal, míří do budoucnosti, jsou to tyto dva. /…/

celý článek najdete v čísle

Jessie Nelsonová – Sara Bareillesová: Servírka (Waitress), filmová předloha Adrienne Shellyová, režie Diane Paulusová, Adelphi Theatre, 2019.
Katori Hallová – Frank Ketelaar – Kees Prins:
Tina, režie Phyllida Lloydová, Aldwych Theatre, 2018.
Craig Lucas – Daniel Messé – Nathan Tysen:
Amélie, režie Michael Fentiman, The Other Palace, 2019.
Steven Levenson – Benj Pasek – Justin Paul:
Milý Evane Hansene (Dear Evan Hansen), režie Michael Greif, Noël Coward Theatre, 2019.