archiv II. > Archiv III. > Pacienti nula (Greta a Hrdinové kapitalistické práce)
Jakub Škorpil

Pacienti nula (Greta a Hrdinové kapitalistické práce)

Máme v rodině takový - neblahý, říká moje žena – zvyk. Hledání „pacienta nula“. Moderně se tomu říká trasování. Nemoc zkrátka nepřichází jen tak, není důsledek mnoha okolností, neexistuje ani, že by jí někdo šel takzvaně naproti třeba neodpovědným chováním. Prostě je jasné, že TO musel od NĚKOHO chytit. Je to uvažování jistě ideologické a paranoidní. My jsme čistí a neviní a někdo nás musel do toho průšvihu zatáhnout. Někdo mimo. Někdo jiný. A dokud ho nenajdeme, nemáme tak úplně šanci na vyléčení. Podobně se chovají a uvažují populisté, vyznavači konspiračních teorií a také – bohužel většinou – i politické či angažované divadlo.
Zádrhel inscenace Divadla Letí Greta, jejímž autorem i režisérem je Marián Amsler, je výstižně formulován ve větě, která zazněla v rozhovoru s Janou Soprovou pro Divadelní noviny: „I když to téma je vážné, snažíme se na ně dívat s nějakým nadhledem, ale zároveň jsme si vědomi, že máme odpovědnost šířit poselství, které je podstatou hnutí.“ Mezi těmito dvěma póly inscenace osciluje – snaží se dávat najevo zmíněný odstup, ale zároveň se tvůrci nedokážou zbavit nutkání k poselství, nemluvě pak o tom, že při proklamovaném ohledávání „fenoménu Greta“ je zcela jasné, kde leží jejich sympatie. Ostatně, těžko zkoumat fenomén nezletilé aktivistky „z různých úhlů“ a zároveň nadšeně proklamovat, jak bedlivě bylo při přípravě inscenacenace dbáno na uhlíkovou stopu./…/
/…/
V roce 2018 vydala novinářka Saša Uhlová knihu Hrdinové kapitalistické práce, v níž převážně deníkovou formou popsala osobní zkušenost s prací za nejnižší mzdu v náročných provozech jako je nemocniční prádelna, drůbežárna, pokladna v supermarketu či třídírna odpadu. Kromě toho nabízí v knize i informace k problémům a nedostatkům, na které narazila, jako je nedodržování zákoníku práce, omezování informací o odborech či selektivní fungování úřadů práce. Uhlová přitom nepodává jen neutrální report, ale její deníky a komentáře jsou velmi osobní. Nepere se jen s pracovními podmínkami, ale i s mezilidskými vztahy (ať už v dobrém či zlém) a pochybuje i o smyslu a významu toho, co podniká. Jak sama zopakovala v několika rozhovorech, věří, že naděje na zlepšení není v revoluci, ale v reformě a bohatě by stačilo, kdyby se každý začal ptát, zda pracuje za odpovídající mzdu v odpovídajících podmínkách (včetně např. přesčasů a nároku na přestávku) a oboje vyžadoval. Bylo možné předpokládat, že chopí-li se této látky Michal Hába, nepůjde o pietní zpracování a citlivý, ale nevydíravý tón Uhlové reportáží se nejspíš vytratí. /…/

celý text najdete v čísle

Marián Amsler: Greta, režie a kostýmy M.Amsler, Divadlo Letí, 2020
Hrdinové kapitalistické práce, podle Saši Uhlové, scénář a režie Michal Hába, Městská divadla pražská, 2020