archiv II. > Archiv III. > Příběh on tom, že nejkrásnější strategií jak přečkat covid je uvěřit v hrdinku, která spasí svět
Małgorzata Sikorska-Miszczuk

Příběh on tom, že nejkrásnější strategií jak přečkat covid je uvěřit v hrdinku, která spasí svět

/…/
M: Po vstupu do cizího bytu dělám všechno velice vzorně: zouvám si boty a věším kabát na ramínko do skříně. Jakou barvu má ramínko? A dveře od skříně, jakou mají barvu? Je to důležité? Je to důležité v situaci, když spisovatel dbá na barvitý popis nebo na detaily. Ale já žádný takový spisovatel nejsem. Ach, spisovatelství. Spisovatelé. Být spisovatelkou.
Opravdová Spisovatelka: (v zákulisí) Zkracuji dlouhé pasáže, které nejsou důležité – šmik, šmik, šmik – hrdinka: žena, on: hrdina, oni: románek. On ženatý, ona svobodná, on má děti, ona je nespoutaná. Z tohoto nepopisu vyplývá jejich věk. Kdo z nich je starší? Záhada. Hoplá. Rovnou skočíme do okamžiku, kdy se ona sprchuje. Přemýšlí právě hrdinka o krizi v kultuře? O pandemii? Zavřených divadlech? Ano. Přemýšlí o všech těch věcech najednou. Že je její země rozdělena zdí: Předezdní strana Práva, ta u moci, všechno vychvaluje, svou pandemickou politiku vychvaluje: roušky vychvaluje, občany vychvaluje (živé i mrtvé), protikrizové štíty, které vymýšlí, taky vychvaluje; zatímco strana opoziční, shromážděná na Opoziční straně zdi, dělá všechno kontravychvalování: pandemickou politiku odsuzuje, čínské roušky odsuzuje, šanci na uzdravení odsuzuje, že jednou nákaza skončí odsuzuje, neodvratnou bídu, která brzy nadejde (na podzim, v zimě, na jaře, v létě) věští, konec světa a úpadek-rozpad planety připomíná a neodsuzuje, protože konec světa-rozpad přece znamená konec téhle vlády – ale kdo by pak ten konec světa slavil? Možná delfíni a labutě, co připluli do Benátek, anebo kozy skotačící ve skotských ulicích nebo pávi courající se španělskými calles. Příroda se vrací! Příroda nás miluje a je připravena nám lidem odpustit – takové příběhy se všem líbí, ačkoli skutečná příroda by nás nejradši sežrala, jako hladové kočky svou majitelku, zvanou příznivci propřírodních sentimentálních zkazek Ta, která mluví s kočkami. Nicméně delfíni v benátském kanálku jsou sladcí jako malí králíčci, že ano? Veselí, nespoutaní, dovádějící v čisté vodě bez zplodin a turistů. Ostatně, k čemu ten sarkasmus? Každý se v Polsku jako dítě díval na pořady o přírodě, ve kterých bílý patriarchální muž vyprávěl o lesním životě, protože kdo jiný by měl v Polsku o přírodě vyprávět? Bílá barva je dominantní, i když pramálo sexy, barvou polských mužů, a k tomu vousy a suverénní přednes před kamerou. Co chtít od života víc?  /…/

celou hru v překladu Romana Sikory najdete v čísle