S.d.Ch.
POLITIKA SPRÁVCOVNY (Člověk na svém místě)
diverzní monodrama o praxi obnovy
2m
Ve správcovně sportovního klubu předává Správce pomyslné žezlo svému nástupci, vaří mu kávu a hovoří na něj. Nástupce ale nevidíme, je za velkou deskou, která ho zakrývá zrakům diváků.
Mezi jednotlivými položkami verbálně předávané správcovské praxe nadepisuje Správce obálky jmény autorek knižních bestsellerů, hází je do poštovní schránky připevněné na stěně, vydává výzvy místním rozhlasem, popojíždí na kolečkové židli mezi dveřmi (kde řeší různé požadavky i prohřešky sportovců) a oknem, ze kterého dalekohledem sleduje klubovního činovníka Chudavu, kopajícího sondy, jejichž prostřednictvím už čtvrtstoletí hledá za protektorátu ztracenou klubovou vlajku.
Během Správcovy promluvy vysvítá, že od jistého zlomového okamžiku, vyvolaného soustavným ničením zařízení areálu sportovci i návštěvníky („dementy“ a „apatiky“), je jeho ambicí ukončení sportovního provozu a navrácení sportovních ploch do lůna divoké přírody. Tento regresívní proces je iniciován také Pošťákem (vybírajícím pravidelně schránku), který jej označuje za pokání.
Jak se ale ukáže, hlavním důvodem Správcovy likvidační tendence je cosi daleko závažnějšího. V závěru totiž prozradí, že klubovou vlajku (hledanou Chudavou) již před časem nalezl sám a ke svému zděšení zjistil, že je to vlajka hokejová, přestože se jeho klub nazývá fotbalovým. Tuto zásadní skutečnost, konstatuje Správce, ale nikdo v celé klubové historii nezaznamenal a nereflektoval. Vyvozuje z toho, že svět zaplavují absolutně nerozlišující bytosti (kterým je jedno zda fotbal nebo hokej) a píše o tom autorkám knižních bestsellerů do celého světa v přesvědčení, že mohou ve svých knihách účinně varovat ženy odpovědné za reprodukci takových bytostí.
Nato jde k mikrofonu, kde bude z jeho posledního hlášení zřejmé, že už se mu podařilo regresívní proces řetězem intrik nastartovat a celý areál pokrývají zárodky keřového patra. Takové sportoviště žádného správce nepotřebuje, oznamuje Správce za desku, kterou odsune a odhalí tím skutečnost, že za ní nesedí u kávy správcovský elév, nýbrž tam visí na kříži dramatik Molière, k jehož dramatům Misantrop a Lakomec Správce odkazuje jako k jediným smysluplným příručkám své práce. Když se Správce převlékne do pošťáckého stejnokroje, vybere schránku a odejde, visící Molière píšťalkou sudího a upuštěním své zdobené hole hru ukončí.