SAD 1/2017

summary 1/2017
První číslo nového ročníku přináší jako tradičně kompletní výsledky kritické ankety, na jejímž základě jsou udělovány Ceny divadelní kritiky (q.v). Esej Miroslava Petříčka „Čas na čas“ otevírá nový cyklus věnovaný proměnám vnímání času v moderním světě a provází ukázku ze studie Mary Ann Doane „Objevení kinematografického času“. V bloku „Čas… na Boží dílo“ ji doplňuje překlad recenze Edoarda Dodoa („Realita je jinde“)  na inscenaci hry Ace Frehleyho Whatever Else a reflexe projektu umělecké skupiny M16 nazvané Boží dílo (Flugbeil: „M16 a Boží dílo“). V bloku „Bieito Carsen Loy… a David Radok“ se Rudo Leška vrací k loňskému ročníku operního bienále Janáček Brno a v článku „Janáček a tí druhí“ píše o Kátě Kabanové v režii Roberta Carsena, Z mrtvého domu v režii Calixta Bieita a inscenaci Davida Radoka, který do jednoho večera spojil Bartókův Modrovousův hrad a Schönbergovo Očekávání. Michaela Mojžišová v článku „Opus 21. storočia“ recenzuje inscenaci opery Anno Schreiera Hamlet, kterou v Theater and der Wien režíroval Christof Loy. Blok „Rabbit… Say Yes“ (all q.v) reflektuje prostřednictvím kritické ankety a eseje Miroslava Petříčka pražská uvedení textu Nassima Soleimanpoura White Rabbit Red Rabbit. Karolina Plicková zde dále píše o inscenaci Spitfire Company Constelations I. Before I Say Yes („Těkavý tanec očních zřítelnic“) a vše uzavírá rozhovor s uměleckým šéfem Spitfire Company Petrem Boháčem („Stát se spiklencem rozkoše“). V bloku „Přelety… nad Paříží“ píše Ester Žantovská („Dětem netřeba se podbízet“) o oceňovaných loutkových inscenacích Malý pán (režie Radek Beran, Divadlo b), Čechy leží u moře (režie Michaela Homolová, Naivní divadlo Liberec) a O bílé lani (režie Jakub Vašíček, Divadlo Drak Hradec Králové). Barbora Etlíková („Západ na černém pozadí“) dále recenzuje vybrané inscenace uvedené na pařížském festivalu d’Automne - Povznášení Západu: BíláČervenáBílá Natalie Broods, Willema de Wolfa a Peter Van den Eede (Comnpagnie de KOE), Nebe není kulisa Daria Defloriana a Antonia Tagliarini, Zvizdal (Chernobyl, so far so close) Barta Baele, Yves Degryse a Cathy Blisson a Bernhardovo Náměstí hrdinů v režii Krystiana Lupy (Lietuvos nacionalinis dramos teatras). Závěrečný blok nazvaný „Německo-České… stárnoucí ženy“ předznamenává hru tohoto čísla, jíž je A pak přišla Mirna Sybille Berg. Zuzana Augustová píše o inscenaci tohoto textu v Gorki Theater Berlin, kde ji režíroval Stefan Nübling, a Karel Král o české premiéře, kterou v Divadle Letí připravil Adam Svozil. Comedy Mix přináší první z cyklu hříček Huberta Krejčího nazvanou Smetana v Pardubicích, další Lekce divadelního sadismu S.d.Ch. nese název Palatino linotype a nechybí ani Obsah ročníku 2016 a errata.

Ceny divadelní kritiky jsou pokračováním Cen Alfréda Radoka. Tradičně jsou udělovány na základě prostého součtu hlasů odevzdaných v anketě časopisu Svět a divadlo (letos se jí zúčastnilo 89 kritiků). Inscenací roku režíroval v Národním divadle Brno David Radok, který spolu s dirigentem Marko Ivanovićem spojil do jednoho večera opery Bély Bartóka Modrovousův hrad a Očekávání Arnolda Schönberga. Nejlepší ženský herecký výkon podala Pavlína Štorková jako Olga (Havlová) v inscenaci Olga (Horrory z Hrádečku), kterou v režii Martiny Schlegelové uvedlo Divadlo Letí a jejíž textová předloha od Anny Saavedry se stala Hrou roku. V kategorii Mužský herecký výkon zvítězil Stanislav Majer, který hraje hlavní roli v inscenaci textu Davida Zábranského Herec a truhlář Majer mluví stavu své domoviny, jíž v režii Kamily Polívkové uvedlo Studio Hrdinů. Divadlem roku se stejně jako vloni stala Komorní scéna Aréna Ostrava. O vítězství v kategorii Scénografie se dělí Jakub Kupecký, autor scény k inscenaci Vianovy Pěny dní (režie SKUTR, Klicperovo Divadlo Hradec Králové) a Lukáš Brychta, Štěpán Tretiag, Tereza Gsöllhoferová, Eva Justichová a Natálie Rajnišová, kteří společně připravili scénografické řešení imerzivního projektu Pomezí (režie L.Brychta a Š.Tetiag). Hudbu roku složil Jiří Vyšohlíd k inscenaci O bílé lani, kterou v  Divadle Drak Hradec Králové režíroval Jakub Vašíček. Talentem roku byl vyhlášen dramatik, režisér a herec Tomáš Dianiška.

White… Constellations Soubor textů, které spojuje osoba dramaturga a režiséra Petra Boháče, otevírá anketa „Hra na králíky“ věnovaná první sérii českých uvedení hry Nassima Soleimanpoura White Rabbit Red Rabbit v Paláci Akropolis, z níž vyplývá velký vliv aktéra na dojem z této vždy poprvé, bez přípravy a vždy jiným aktérem čteného textu. Nejlepšího přijetí se dostalo filozofovi Miroslavu Petříčkovi, který také svou zkušenost reflektuje v následujícím článku s podtitulem „scénář života“. Karolína Plicková pak píše o Boháčově nejnovější inscenaci Constellation I. Before Say Yes, kterou uvedl jeho soubor Spitfire Company spolu s Orchestrem Berg v Divadle Ponec. Inscenace kombinuje koncert skladby Michala Nejtka s výtvarnou instalací a tancem, přičemž společným tématem je touha. O Soleimanpourově hře a jejím uvádění v zahraničí i o své práci s mezinárodně úspěšným Spitfire Company pak hovoří Petr Boháč v rozhovoru „Stát se spiklencem rozkoše“.