archiv II. > Archiv III. > Maryša - řád zůstává stejný (třikrát česká klasika)
Josef Rubeš

Maryša - řád zůstává stejný (třikrát česká klasika)

/…/ Inscenace Maryša LIVE se v Ňákým Kafé hraje pod hlavičkou Studia Damúza v úpravě a režii studenta DAMU Štěpána Gajdoše, ze šestice herců jsou tři profesionálové střední generace, tři Gajdošovi spolužáci z DAMU. Při vstupu do kavárny se diváci mění ve svatebčany. Hybnerová (Lízalka) a Chmelař se jich ptají, zda jdou také na svatbu, dostanou myrtu a jsou uvedeni k některému z kavárenských stolků, často u jednoho sedí lidé, kteří se neznají. Za barem obsluhuje herec Dominik Migač, který posléze vstoupí do hry jako HospodskÝ. Vávra-Petřík sedí ještě před začátkem hry sám u jednoho z menších stolků a v mobilu si zálibně prohlíží fotografie a videa Maryši. Berecková-Maryša sedí na protější straně podlouhlé kavárny a za pomoci helia nafukuje balónky, trochu znuděně, trochu naštvaně. Hybnerová a Chmelař v předsvatebním shonu nervózně pobíhají po sálu, nosí nádobí, usazují další hosty. Když Hybnerová upustí na zem příbory, zvonivý zvuk de facto odstartuje představení. Jeho hranice zůstávají prostupné, diváci se mohou kdykoli zvednout a jít si na bar doobjednat, mohou jít na záchod a vrátit se, v hospodské scéně (3. dějství) si navíc prostřednictvím a na účet Lízala mohou objednat kávu, pivo či tvrdý alkohol. Mohou se také během představení k ději vyslovit. /…/
/…/ 
Jan Mikulášek měl v Národním divadle oproti Gajdošovi nesrovnatelně lepší technické i finanční podmínky, profesionální zázemí první scény a zkušený herecký soubor. Navzdory tomu působí ve srovnání s Gajdošem výsledek rozpačitěji a nevyrovnaněji. Působivé výjevy a suverénní herectví se tu tříští o samoúčelné ornamenty a sporné scénografické řešení. Chlad, na který poukazovali recenzenti už při Mikuláškově Spalovači mrtvol ve Stavovském divadle, provází i Maryšu. Ta se v režisérově pojetí odehrává v obřím nahrávacím studiu - jeviště ze tří stran obklopuje vysoká stěna s částečně pootevřenými čtvercovými deskami, vzadu vidíme židle a neuspořádané hudební nástroje, studio snad zrovna opustili hudebníci. Některé scénické poznámky čtou herci na mikrofon, včetně samotného úvodu. /…/
/…/ Podobně jako Mikulášek i Janka Ryšánek Schmiedtová zkoumá napětí mezi muži a ženami. Kromě Maryši má ostravská inscenace ještě jednu hlavní postavu - Lízala. Co do vizuální podoby, tedy z hlediska scény a kostýmů, se v Divadle Petra Bezruče uvádí Maryša nejblíže době Mrštíkových. Hraje se uprostřed diváků usazených na elevaci ze dvou stran jeviště, které tvoří pódium s jedním schodem a bílou dřevěnou obdélníkovou ohrádkou připomínající pískoviště. Z jedné strany jsou židle, u protilehlé stěny, pod pódiem je náznak světnice Lízalových. Vidíme poličku s knihami a ručníkem, nad ní dominuje oválný obraz Panny Marie s Ježíškem typický pro masovou produkci 19. století. Nad dřevěnou ohrádkou visí sedm starobylých elektrických lamp. Herečky mají většinou prostý, tmavší venkovský oděv, na hlavě čepec nebo šátek. Tím se liší od ženských kostýmů v Národním divadle, kde Medvecká a Preissová kostýmem i účesem odkazují spíš k 60. létům minulého století, Beretové širší sukně, tričko s dlouhým rukávem a posléze modrá košile jsou současné. U Bezručů k současnosti odkazuje Vávrova hnědá flanelová košile a Francek. Ten má na hlavě dobový tmavý čepec, avšak na sobě koženou bundu s výraznými zipy.


celý text najdete v čísle

Maryša – live, režie a úprava Štěpán Gajdoš, Studio Damúza v kavárně Ňáký kafe, 2017.
Alois a Vilém Mrštíkové:
Maryša, režie Jan Mikulášek, Národní divadlo, 2017.
Alois a Vilém Mrštíkové:
Maryša, režie Janka Ryšánek Schmiedtová, Divadlo Petra Bezruče, 2018.