archiv II. > Archiv III. > Fričova velká jízda (Faust v Národním divadle)
Josef Rubeš

Fričova velká jízda (Faust v Národním divadle)

Fričův, ale vlastně i Goethův Faust je v mnohém náš současník. Žijeme ve věku, kdy informace získáváme jedním kliknutím na displej mobilního telefonu. Tím vládne i Mefisto, který si s Faustem, poté, co se mu upíše krví, udělá společné selfie. Dosahujeme však množstvím informací hloubky vědění?„Poznal jsem, že nic poznat nejde,“ stěžuje si Faust. Žijeme v době, kdy láska a chtíč jsou lehce zaměnitelné, kdy je možné snadno milovat a opouštět. Životem procházíme jako velkou taneční párty. V rozjařených scénách Valpuržiny noci duní Stavovským divadlem technohudba a scénu zaplní sbor mladých mužů a žen s kapucemi, minisukněmi a v kůži, nechybí mladík v ženských šatech a s botami na podpatku. Na konci divoké párty může být kdokoli bez důvodu usmrcen a také Faust a Mefisto zabíjejí s podobnou lehkostí jako frustrovaní středoškoláci na amerických školách nebo řidič dodávky, který se v dubnu 2018 v Torontu mstil ženám za to, že s ním nechtějí spát. „A ani v noci, když už uléhám,/ se nelze toho strachu zbavit./ I tehdy jenom úzkost znám,/ divoké sny mne začnou dávit,“ říká Faust.
Svět, který nám Frič ukazuje skrze druhý díl Fausta, vypadá ještě žalostněji. Je posedlý penězi, jež nemají žádnou hodnotu, je to svět války a atomových tlačítek (v lednu 2018 se americký prezident Trump vytahoval, jak velké své tlačítko má), svět genetických pokusů, o nichž nevíme, co nám přinesou (zrození Homunkula) a ekologické katastrofy (Faust zápasí s mořem, my se suchem a globálním oteplováním). Do čela mnoha zemí, ať už světových velmocí, či státečků jako je ten náš, se dostali politici, pro jejichž megalomanské vize či sny, jež sní, když náhodou spí, musí jít mnohé stranou - jako dům a nakonec i život Baucis a Filémona. /…/

celý text najdete v čísle

J.W.Goethe: Faust, režie Jan Frič, Národní divadlo Praha, 2018.