archiv II. > Archiv III. > Spalovači mrtvol (téma, styl, herec)
Josef Rubeš

Spalovači mrtvol (téma, styl, herec)

/…/ gesto, jímž Lichý sahá po imaginárním lepším životě, je kvintesencí ostravské inscenace a míří i k podstatě novely Ladislava Fukse. „Zkoumá, jaké osobnostní dispozice mohou vést člověka k tomu, aby začal sloužit zlu,“ říká autorka dramatizace a dramaturgyně Spalovače mrtvol v Divadle Petra Bezruče Kateřina Menclerová. Podobně mluví i tvůrci pražské inscenace Spalovače mrtvol. Marta Ljubková, dramaturgyně a spolu s Janem Mikuláškem autorka dramatizace, říká: „Na Karlově osudu nás zajímá právě tahle cesta - co se musí stát, aby se z průměrného člověka stal zločinec?“ Obě inscenace přitom vznikly v roce, jehož události - zdá se - jako by dál rozrušovaly hodnoty, na kterých stál poválečný západní svět a k nimž se v posledních desetiletích tu více tu méně hlásíme i my. Ke strachu z terorismu a migrace se loni přidal brexit a zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem. Víra v globalizaci, multikulturalismus, otevřenost vůči světu i nejrozličnějším odlišnostem (mj. náboženským a sexuálním) je zásadně zpochybňována. V tomto světě, alespoň podle tvůrců obou loňských inscenací, se opět hlásí o slovo mírný a klidný pan Kopfrkingl. Fuksův hrdina snadno opouští přesvědčení, že „žijeme ve slušném lidském státě, kde vládne spravedlnost a dobro“. Spisovatel, jak známo milovník klasické hudby, líčí Kopfrkinglovu proměnu v knize útlé, pečlivě zkomponované a myšlenkově hutné. Její plasticitu nepřekonal snímek Juraje Herze z roku 1968 a ani jedna ze zde popisovaných inscenací. Děj Spalovače mrtvol je právě díky filmu notoricky známý, podívejme se raději, jak inscenátoři u Bezručů a ve Stavovském divadle využili některé motivy knihy. /…/

celý text najdete v čísle


Fuks, Menclerová: Spalovač mrtvol, režie Jakub Nvota, Divadlo Petra Bezruče, 2016.
Fuks, Ljubková, Mikulášek:
Spalovač mrtvol, režie Jan Mikulášek, Národní divadlo Praha, 2016.