archiv II. > Archiv III. > Pracuj na maximum a pak zdechni
rozhovor s Lucií Repašskou

Pracuj na maximum a pak zdechni

/…/
Jak takový trénink vypadá konkrétně?
Máme tři základní podoby tréninku: fyzický, vokální a energetický. Na ně pak navazuje trénink výrazovosti, kde se řeší situační zadání a práce s extrémem. V ní se snažíme jednání směřovat k radikalitě bytí, nikoli k reprezentaci. Trénink je společný, ale má i individuální fáze, ve kterých performeři pracují samostatně.

Znamená to, že trénink vede někdo z přítomných nebo si každý dělá to své?
To v žádném případě, je to kanonizované. Všichni vědí, jaká je rutina, co se ty čtyři až pět hodin má dělat, flow má jasný začátek, střed a konec. Poslední úsek bývá věnován improvizaci, ve které plynule přecházíme do fáze tvorby.
 
Co to znamená „fáze tvorby“?
Po několika hodinách oddělené práce na segmentech jako je energie, hlas či fyzické možnosti se otevřou registry na všechny strany a performer jich po přesně vymezený čas volně používá. Hledá vlastní výpověď, vlastní jazyk. Pořád to ještě není jasné?

Moc konkrétní představu mi to nedává…
Dobře, tak já to řeknu úplně na debila.
/…/


celý rozhovor najdete v čísle