archiv II. > Archiv III. > Brexit vs. drobky v medu (Speak Bitterness od Forced Entertainment)
Karolina Plicková

Brexit vs. drobky v medu (Speak Bitterness od Forced Entertainment)

/…/ Projekt Hořké řeči spadá jednak do škatulky tzv. durativních performancí (durational performances), jichž Forced Entertainment od počátku devadesátých let vytvořili už osm, a jednak do série čistě narativních divadelních počinů, které představují jednu z výrazných dramaturgických linií jejich tvorby. Jde dokonce o první ryze textovou záležitost, jíž se skupina začátkem devadesátých let odklonila od dřívějších vesměs pohybových, na vizualitě postavených a kompozičně fragmentárních děl. Stručně lze říci, že se jedná o sled hořkých poloimprovizovaných a polofiktivních přiznání ke všemu, co kdy performeři provedli, resp. co kdy provedlo celé lidstvo. Poloimprovizovaných proto, že jsou přiznání z velké části sepsána dopředu a připravena na stole na listech papíru, z nichž herci naživo vybírají a předčítají (ovšem v jakém pořadí je přečtou a zda si nějaká v tu danou chvíli nepřimyslí, to už je na nich). A polofiktivních z toho důvodu, že některá doznání mohou být klidně autentická, ať už jsou vážná („Neřekli jsme celou pravdu.“), nebo banální („Usnuli jsme u stolku ve Starbucks.“), ovšem jiná nabývají čistě surreálných obrysů, dejme tomu bulgakovovských („Nechali jsme si místo lidského srdce implantovat psí.“). Žánrově se ona litanie blíží chvíli soudnímu přelíčení s obžalovaným, chvíli televizní talk show, chvíli grotesknímu sebezpytu opilce – velké dějiny se mísí s těmi nejmenšími, tragické přečiny nejvyšší závažnosti (jako nečinné přihlížení genocidě) jsou prokládány malichernostmi, nesmyslnostmi a všelijakými osobními slabůstkami (opilostí v letadle počínaje a konče erotickými fantaziemi s kulinářskou celebritou Nigellou Lawson topící se v tunách šlehačky). /…/

celý text najdete v čísle

Forced Entertainment: Speak Bitterness, režie Tim Etchells, Forced Entertainment, 2014