archiv II. > Archiv III. > Pichlavé tango v letní mlze (Constellations podruhé)
Karolina Plicková

Pichlavé tango v letní mlze (Constellations podruhé)

O těch nejsilnějších zážitcích se těžko mluví. Ještě hůř píše. Nezáleží, zda jsou taneční, činoherní, anebo zcela osobní. Anebo všechno dohromady. A když už se stane, že je člověk svědkem divadelní události, při níž je hustota vjemů tak silná, že se dá jen těžko pojmout, neubrání se pak dotyčný zákonitě přání se do zážitku plně položit, splynout s jevištní realitou, která se začíná čím dál masivněji rozpíjet všemi směry, a rezignovat na snahu udržet si od díla za každou cenu odstup. (Vytrhnout z takového rozmlženého stavu může diváka paradoxně jen sám tvůrce, a to pokud se dopustí evidentního faulu – to je veškeré opojení natotata fuč.) Režie musí počítat s tím, že balancování na hraně mezi sdělením a „čirým“ zážitkem není vůbec snadné, rovnováha je křehká a divák (přes veškeré omámení) zůstává stále ve střehu. Vzájemná hra mezi tvůrci a publikem ovšem může být při podobném nastavení sil zároveň enormně napínavá. „Jak udělat představení, aby divák zapomněl na to, co vidí a slyší, a nechal se unášet tím, co to v něm vyvolalo. Existuje něco jako asociativní divadlo? Konstelace jsou touhou po takovém divadle,“ píše se v programové anotaci k projektu Spitfire Company Constellations II. (Time for Sharing), který představuje druhý díl zamýšlené multižánrové, tanečně-výtvarně-hudební trilogie. Předpremiéra proběhla koncem února 2018 v nizozemském Tilburgu a česká premiéra následovala nedlouho poté v žižkovském Ponci. /…/

celý text najdete v čísle

Spitfire Company: Constellations II. (Time for Sharing), režie Petr Boháč, Spitfire Company, 2018