archiv II. > Archiv III. > Mrazivé ticho sněhových závějí (Lešanské jesličky Lenky Vagnerové)
Karolina Plicková

Mrazivé ticho sněhových závějí (Lešanské jesličky Lenky Vagnerové)

Jednou z velkých předností choreografky Lenky Vagnerové je, že se neopakuje. Její taneční díla sice pochopitelně vykazují jistá společná poznávací znamení, ať už jde o živelnost a živočišnost pohybu, dramaturgickou a choreografickou poctivost nebo šelestivě děsivou hudbu Ivana Achera. Ovšem ve volbě samotných témat Vagnerová dokazuje, že umí být nepředvídatelná. Po (scénograficky i tanečně) ryze současném Gossipu (2015), s nablýskanou estrádní oponou, strojem na popcorn a hiphopovými i streetovými prvky, se pro svůj nejnovější projekt vytvořený pod hlavičkou Lenka Vagnerová & Company rozhodla choreografka adaptovat ztišenou a neokázalou vánoční baladu Františka Hrubína Lešanské jesličky. Že se jedná o počin hodný pozornosti, dokazuje i skutečnost, že pro spolupráci oslovila Vladimíra Javorského – původně se uvažovalo o jeho zapojení coby jednoho z performerů; nakonec se stal spoluautorem konceptu a dramaturgem inscenace. Byl to také ostatně právě on, kdo choreografce navrhl námět Hrubínovy poemy. Ačkoliv je dlouhodobě vnímán především jako člen Činohry Národního divadla, pohybové divadlo mu není nikterak cizí: kromě jiného se v devadesátých letech podílel na trojdílné choreografii Grimm Grimm, kterou v Arše uvedl Min Tanaka, a v roce 2007 vytvořil s Tanakovým žákem Yasunari Tamaiem taneční projekt Don Quijote z Hakušu.
Hrubínův text pochází z roku 1969, ovšem příběh, který v sobě nese, se odehrává už během první světové války, v roce 1915. Je zasazen do autorova rodného Posázaví a vypráví o cestě převozníka Josefa a jeho ženy Marie, kteří putují se svým novorozeným, čerstvě pokřtěným dítětem zasněženou krajinou kolem Lešan. Pronásleduje je temný stín: možná válečný dezertér, možná vandrák, možná jen nehmotný přízrak. Proti Mariině vůli se Josef rozhodne zastavit ve venkovské hospodě, kde ovšem málem dojde k tragédii. Poetický příběh je protkán četnými intertextuálními odkazy a je jasnou paralelou biblického putování Josefa a Marie do Egypta, kam uprchli s malým Ježíšem před králem Herodem a jeho žoldnéři. Samotná poema je sice poměrně krátká, ovšem po metaforické stránce zároveň velice hutná: v jediné větě je komprimováno množství bohatě vrstvených obrazů, které v sobě nesou značný scénografický, akustický a (zejména) pohybový potenciál. „Bezhlavý děti vystrkují ze závějí krvavý prsty,“ začíná Hrubínův text – a přesně týmž obrazem se před divákem v setmělém sále holešovické La Fabriky otevírá i Vagnerové a Javorského inscenace. /…/ 

celý text najdete v čísle

Lenka Vagnerová & Company: Lešanské jesličky, koncept a choreografie L.Vagnerová, koncept a dramaturgie Vladimír Javorský, Lenka Vagnerová & Company, 2016