archiv II. > Archiv III. > Jak vypadá současné irské drama
Ondřej Pilný

Jak vypadá současné irské drama

Když se v anglicky mluvícím světě řekne „irské drama“, vyvolá to poměrně jasnou představu. Divák i recenzent bude očekávat tradiční hru vycházející z naturalismu a směs komiky a tragična. K tomu dobře napsané postavy, které jsou divákům lidsky blízké, výstižný a barvitý jazyk, a v neposlední řadě úvahy nad povahou a historií národa. Ač tato představa již do značné míry neodpovídá tomu, co se na poli irského divadla aktuálně děje, je dostatečně zažitá na to, aby s ní byla díla současných irských dramatiků a divadelních souborů přinejmenším poměřována. Situace na evropském kontinentě je poněkud jiná: ačkoli hry irských dramatiků od Johna Millingtona Synga po Martina McDonagha se těší oblibě srovnatelné s anglofonními zeměmi, irské drama se jakožto svébytná kategorie téměř nikde podrobněji nevymezuje, a o inscenační praxi irských divadel nevíme skoro nic.
Irsko v posledních několika desetiletích zažilo obrovské hospodářské i společenské změny. Během jediné dekády se z tradičně chudé země stala jedna z nejbohatších na světě. Etnicky a národnostně jednolitý stát se rychle stal cílovou zemí pro ekonomické migranty, ať už z Východní Evropy, Afriky, Asie nebo Jižní Ameriky, a Irsko se takřka přes noc muselo připravit na potenciální netoleranci a rasismus. V roce 1998 byl Velkopáteční dohodou oficiálně ukončen třicet let trvající krvavý konflikt v Severním Irsku, a i když napětí v této britské provincii i nadále přetrvává, trvalé mírové soužití katolíků a protestantů již není pouhou utopií. Především v důsledku toho se téma národní identity v dílech irských autorů postupně odsunulo do pozadí.
S nebývalou ekonomickou prosperitou ovšem také drasticky vzrostl rozdíl mezi nejbohatšími vrstvami společnosti a těmi nejchudšími. V roce 2008 se navíc situace v souvislosti se světovou úvěrovou krizí a rozbujelým klientelismem znovu změnila a „keltský tygr“ obrazně řečeno zdechl stejně rychle, jako se v devadesátých letech narodil. Opět se rapidně zvýšila nezaměstnanost a snížily mzdy, důvěra veřejnosti ve státní instituce klesla hluboko pod bod mrazu. Zemi zmítající se v nejistotě navíc zasáhla další rána v podobě zveřejnění tzv. Ryanovy zprávy, která v roce 2009 detailně popsala systematické týrání a zneužívání dětí ve školách vedených katolickou církví; zdaleka největší šok způsobilo odhalení, že zrůdné praktiky kryli celá desetiletí nejen církevní hodnostáři a státní úřady, ale i rodiče a běžní občané. Církev následně do značné míry ztratila autoritu, což se odrazilo i v tom, že dříve konzervativní katolické Irsko má nyní například jednu z nejliberálnějších legislativ na světě v oblasti práv homosexuálů, přestože homosexualita zde byla až do roku 1993 trestným činem.
/…/

celý text najdete v čísle