archiv II. > Archiv III. > Móda demonstrativní rozmařilosti
Miroslav Petříček

Móda demonstrativní rozmařilosti

Americký ekonom Thorstein Veblen se proslavil zejména svým zkoumáním „zahálčivé třídy“, které uveřejnil v knize The Theory of the Leisure Class, vydané v roce 1899. Byl ovlivněn jak darwinovskou teorií evoluce, tak (do jaké míry, je dodnes sporné) marxistickým rozlišením základny a nadstavby. Jeho demaskování „nadstavbových“ jevů a kolektivní existence ve společnosti je však často značně ironické. Což je zjevné na způsobu života „zahálčivé třídy“, na jejím vkusu, který je důsledkem ztráty smyslu toho, co mělo dřív jasný účel, avšak v moderní společnosti, která původní účel zapomíná, se stává až nepochopitelně směšným. Udržovaný trávník dal zapomenout na to, že kdysi sloužil k pastvě. Dnes na něj dobytek nesmí a pečuje o něj armáda zahradníků. Majitel dává najevo, že nemusí nic produkovat, pouze užívat to, co produkují jiní. „Zahálčivost“ je znakem sociálního postavení, neboť ve společenské hierarchii je ten, kdo nepracuje, výše než ten, kdo pracuje. Důsledkem jsou barbarské a iracionální orgie neproduktivního utrácení peněz.
Do tohoto kontextu je pak zasazena i Veblenova studie oblékání a módy, kterou se zabýval velmi důkladně a která jej proslavila, jakkoli jeho teorie ekonomického pozadí ženského oblékání, vycházející z toho, že žena svým oděním demonstruje sociální pozici manžela, není v dnešním světě patrně příliš korektní. Kniha však vyšla na počátku minulého století a v jiných ohledech možná platí dodnes.

THOSTEIN VEBLEN
EKONOMICKÁ TEORIE OBLÉKÁNÍ
Ve vzhledu člověka je moment oblékání jasně odlišitelný od momentu ošacení. Obě tyto funkce – obleku a šatu osoby – jsou do značné míry závislé na stejných materiálech, třebaže míra, v níž stejná látka slouží oběma účelům, se na druhý pohled může jevit mnohem menší, než se zdá pohledu prvnímu. Samo rozlišování látek má dlouhou historii a následkem toho již mnoho z toho, co jsme si zvykli nosit kvůli určitému účelu, neslouží nějakému jinému. Ovšem tato diferenciace ještě není ani zdaleka završena. Mnohé šatstvo se nosí jak pro fyzické pohodlí, tak i kvůli vzhledu, a ještě více toho člověk nosí kvůli obojímu. Přesto však již ona diferenciace značně pokročila a stále postupuje.
Přestože jsou oba uvedené účely nezřídka sloučeny v jediném předmětu, a přestože oběma může dobře sloužit stejný materiální podklad, účel fyzického pohodlí a úctyhodného vzhledu nelze v povrchním chápání zaměňovat. Momenty ošacení a oblékání jsou odlišné; ale nejen to, jsou dokonce téměř neslučitelné; účelu jednoho i druhého často nejlépe slouží zvláštní prostředky přizpůsobené tak, aby fungovaly pouze v jediném směru. Neboť i v tomto případě platí, že nejúčinnější nástroj je ten, který je maximálně specializován.
Z obou těchto momentů je vývojově na prvním místě ošacení a dodnes mu patří určitý primát. Na moment oblečení, na kvalitu, která skýtá určité pohodlí, se od počátku a do jisté míry dodnes myslí až na druhém místě.
Původ ošacení je třeba hledat v principu ozdobnosti. To je obecný fakt sociální evoluce. Tento princip se však stal spíše východiskem pro evoluci šatu, než normou jeho vývoje. O šatech stejně jako o jiném zařízení života platí, že výchozí princip nezůstane během dalšího vývoje jejich jediným či dominantním účelem. V zásadě lze totiž konstatovat, že ozdobnost v naivním estetickém smyslu je faktor, který v moderním oblékání hraje jen malou roli.
/…/

celý text najdete v čísle