archiv II. > Archiv III. > Platičnost reality
Miroslav Petříček

Platičnost reality

Základním předpokladem jakékoli změny, ať už evoluční či revoluční, je, aby to, co se má měnit, bylo vůbec něčeho takového schopno. Což platí jak o materiální realitě, tak i o nás samých. Tam, kde jsme přesvědčeni o vševládném deteriminismu přírodních zákonů či „sobeckých genů“, připouštíme pouze takovou změnu, která se odehrává v určitém striktně stanoveném rámci či systému a nepřekračuje jeho hranice. Tehdy lze namítnout, že pak ale o žádnou zásadní změnu nejde, že jde jen o kalkulovatelnou modifikaci uvnitř systému, který se sám nemění. Radikální událostí by tedy musela být událost, která transformuje celý systém. 
Možná proto, aby se vyhnula této záměně změny a prosté modifikace, obrátila se Catherine Malabou k jinému slovu – k plastičnosti. A vzápětí se ocitla ve zcela jiném a dotud neprozkoumaném terénu. Plastičnost v jejím pojetí je totiž stálá, trvalá možnost proměny, takže ani nelze říci, co se vlastně mění: ve změňování trvá jen změna. Pokud z důvodů ryze praktických musíme realitu v nás i mimo nás pokládat za cosi pevného, je třeba si současně uvědomit, že tato trvalost, nehybnost je abstrakce, pomocí níž jsme to či ono vytrhli z času, a že každé předvídání budoucí podoby takto izolovaného a zastaveného je předvídáním nepředvídatelného. /…/

CATHERINE MALABOU
CO DĚLAT S NAŠÍM MOZKEM? 
Práce, která je mozku vlastní a která se týká individuální historie a jejích osudových obratů, má své jméno: plastičnost. To, co jsme nazvali základní historičností mozku, vlastně není nic jiného než právě jeho plastičnost. Plastičnost centrálního nervového systému (CNS), nervová plastičnost, neuronální plastičnost, synaptická plastičnost, to vše jsou slova, na která narážíme na každé katedře neurologie v každé lékařské škole a na neurologickém oddělení každé nemocnice a stejně tak se s nimi setkáváme při všech možných příležitostech v názvu každého neurovědného badatelského týmu anebo kdykoli se díváme v knihovnách, co zde najdeme pod heslem „mozek“. V odborných časopisech je jménem zvláštního oboru či disciplíny. Tato četnost a všudypřítomnost vůbec nejsou náhodné. Neboť plastičnost je pojem sdružující neurovědy. Dnes představuje společné ohnisko jejich zájmu, dominantní motiv, privilegované operativní schéma, protože umožňuje myslet a popisovat mozek současně jako dotud netušený dynamismus, organizacistrukturu
Náš mozek je plastický a nevíme o tom. Nevíme nic o této dynamice, této organizaci a této struktuře. Stále věříme v „rigidnost“ veskrze geneticky determinovaného mozku, a tedy je zjevně zcela zbytečné ptát se, co bychom s tím mohli dělat? Samo slovo „mozek“ nás dokonce děsí: ničemu z něho nerozumíme – všechny ty jevy, pole, švy, okrsky, brázdy, lokalizace, to vše, myslíme si, je žargon popisující celou řadu pevně daných, geneticky programovaných entit, které jsou nepružné a bez schopnosti improvizovat. Nechápeme tuto organizaci, jež dala vzniknout tolika podivným metaforám z rejstříku velení a vládnutí: kontrolor, jenž shůry vydává rozkazy, telefonní ústředna, počítač – tato kyberneticky chladná nezúčastněnost slouží jen tomu, aby nás odcizila od vědomí, od tohoto, jak jsme přesvědčeni, jediného znaku života a svobody v poli neúprosné organické nutnosti, v níž se pohyb či vzmach zdají být redukovány na pouhý reflex. 
Plastičnost je přímým protikladem strnulosti. Je to její přesné antonymum. V běžné řeči označuje pružnost, schopnost adaptace, evoluce. Etymologicky má slovo plastičnost, které je odvozeno z řeckého plassein (hníst, modelovat), dva základní významy: znamená současně přijímat formu (například o hlíně říkáme, že je „tvárná“) a schopnost formu dávat (například ve výtvarném umění či plastické chirurgii). Mluvíme-li o plastičnosti mozku, znamená to tedy, že jej myslíme jako cosi tvárného, „formovatelného“ a současně formativního. Plastičnost mozku se pak projevuje na třech úrovních. 1) Modelování neuronálních spojů (vývojová plastičnost v embryu a dítěti); 2) modifikace neuronálních spojů (plastičnost synaptické modulace v celém životě); 3) schopnost opravování (plastičnost po poškozeních mozku). „Plastičnost v nervovém systému je schopnost modifikace struktury či funkce, kterou působí vývoj, zkušenost či zranění“ (The Oxford Companion to the Mind). /…/

celý text najdete v čísle