archiv II. > Archiv III. > Realita a pravda fikce
Miroslav Petříček

Realita a pravda fikce

Reinhart Kosseleck (1925-2006) byl historik a současně i očitý svědek dějin. Jako příslušník německé armády byl při jejím ústupu kdesi na Moravě zajat, jako válečný zajatec pak likvidoval osvětimský vyhlazovací tábor (Rusové odtud odváželi vybavení továrny IG Farben), následně byl až do března 1946 internován v kazachstánské Karagandě, takže zblízka poznal i sovětské gulagy, přežil vážnou nemoc, a když se konečně vrátil domů, otec jej nepoznal. Vystudoval pak historii, filosofii a sociologii, ale v jeho vědecké práci a v přístupu k dějinám zanechaly jeho životní zkušenosti zcela jistě své stopy. Kniha, která mu přinesla slávu, byla přepracovaná dizertace Kritika a krize; vyšla poprvé v roce 1954 a v dalších vydáních nese podtitul Studie k patogenezi měšťanského světa. Věnuje se počátkům moderní doby, tedy i vzniku moderního pojetí historie. Je však zejména polemikou s tou filosofií dějin, na které moderní představa dějin spočívá. Koselleck ukazuje, že osvícenská kritika ancien régime vedená ve jménu pokroku a lidství byla vlastně jen sekularizovanou verzí eschatologie, a stejně jako někdejší dějiny spásy i ona čte minulost a přítomnost z perspektivy vykupující budoucnosti. Naše jednání má diktovat budoucnost, a nikoli to, co si žádá naše přítomnost či ohled k minulým zkušenostem. Koselleck hájí konzervativní hodnoty, vždy pociťoval respekt k dílu Carla Schmitta, ale stejně tak byl ovlivněn i Gadamerovou hermeneutikou. Pole jeho zájmů bylo velmi široké, protože historii spojoval s antropologií a intenzivně se věnoval historii pojmů: z jeho podnětu například vznikl i osmisvazkový Lexikon historických pojmů (1972-1997), do něhož sám přispěl několika monograficky zpracovanými hesly. V jeho pozdním díle vystupuje stále více do popředí vztah k prožitým dějinám a význam žité zkušenosti, která je sedimentována v pojmech, ale lze ji jen obtížně, pokud vůbec, artikulovat jazykem, protože slova na ni mohou pouze reagovat, nikoli ji bezezbytku vyjádřit. Jeho zájem se proto obrací k traumatům, k paměti anebo i ke snu jako svébytné historické realitě.

REINHART KOSELLECK
FIKCE A HISTORICKÁ REALITA
 Kdo se dnes začne zabývat otázkou vztahu fikce a historické reality, stojí před dvojím problémem. Za prvé před problémem tradice. Neboť antiteze res factaeres fictae patří k těm topoi, jejichž kontexty se neustále měnily. Zkoumáme-li jejich dějiny, můžeme rozpoznat proměny toho, co se v dané době vnímalo jako historická realita. Přitom by se ukázalo, že toto zakoušení není nezávislé na tom, co se – především v rámci literární tvorby - chápalo jako fikce. Druhý problém, jemuž čelí takové tázání dnes, vyplývá z aktuálních sporů o to, do jaké míry jsou fikční texty podmíněny historickou realitou a do jaké míry na ni mohou působit./…/