archiv II. > Archiv III. > Zpráva o lidství
Tereza Pavelková

Zpráva o lidství

/…/ Režisérka Katharina Schmitt, vědoma si Kafkovy nadčasovosti, přispěla do naznačených divadelních, společensko-kulturních souvislostí adaptací povídky Zpráva pro jistou Akademii, kterou Studio Hrdinů uvádí pod mírně zkráceným názvem Zpráva pro Akademii. Společně s dramaturgem Jakubem Režným vytvořili ze zdánlivě nedramatického textu prostorovou instalaci, jak o inscenaci hovoří anotace, nikoliv pro jednoho (což by se vzhledem k předloze nabízelo), ale hned pro dva herce – Zuzanu Stivínovou a Ivana Luptáka.
Předloha je vlastně monologem či přednáškou opičáka, kterému bylo přiděleno jméno Červený Petr. Vyprávění o putování ze Zlatého pobřeží, odkud ho násilím odvezli lovci z expedice firmy Hagenbeck, a následném polidštění, je určeno „slovutným členům Akademie.“ V příspěvku se opičák zamýšlí nad vlastním životem, nad vztahem zvířectví a lidství, tedy nad rozpolceností mezi dvěma identitami. Kafka jde k podstatě věci, když identitu považuje za něco nepevného, co nutně nesouvisí se subjektem, ale je naopak dáno diskurzem, na němž se společnost dohodla a který nekriticky od narození přijímáme. Opičák je v povídce vzděláván, učí se být člověkem stejně, jako se člověk odmala učí být kultivovanou lidskou bytostí. Co však člověk, na rozdíl od polidštěného zvířete nedokáže, je tento proces sebezdokonalování s odstupem reflektovat. Červený Petr zavřený v kleci paradoxně netouží po svobodě, protože ta je „mezi lidmi až příliš častým klamem“ a místo toho hledá východisko ze zdánlivě beznadějné situace, do níž se nedobrovolně dostal. Zvíře-člověk se dobrovolně mění ve varietního umělce, sklízí úspěch, chodí z večírku na večírek, užívá si s „polocvičenou šimpanzkou“ a konstatuje, že dosáhl, čeho dosáhnout chtěl. Byl v situaci, z níž nevedla žádná jiná cesta. /…/

celý text najdete v čísle

Franz Kafka: Zpráva o Akademii, režie Katharina Schmitt, Studio Hrdinů, 2018.