home > otevřené archivy > Living Theatre
o svobodě s Judith Malinovou hovoří Vladimír Hulec
Complete and Now!

"Jako umělec však nemohu vizi budoucnosti oslabovat. Chci přesvědčit lidi, že v boji za to, co doopravdy chtějí, nejsou bezmocní. Musím jim dát naději, vnuknout jim vizi čistou. Musím je přesvědčit, že je možné jí dosáhnout nenásilnými cestami. Mohu se o to pokoušet svými inscenacemi, ale také tím, jak organizuji své divadlo."

Vladimír Hulec
Mé putování za Living Theatre

Náměstí Svobody, 19:15
Neuvěřitelné se stalo skutkem. Rituál, který na mě působil během příprav rozpačitě, naivně, hloupě a trapně, zabral. Pročistil aktéry i diváky. Na závěr vznikl kruh spojených lidských rukou kolem celého náměstí! Uvnitř nezůstal nikdo, ani holubi se neodvážili rušit, i tramvaj zastavila. A pak se zpívalo a romské děti tancovaly a Judith se smála a já jsem s nevěřícně otevřenou pusou odpočíval v ústraní.
 

Jitka Sloupová
Living ještě jednou po deseti letech

Living přesvědčuje již přesvědčené. Jablko je pro nás ještě kyselejší, uvědomímeli si, že důvod našeho míjení s tímto legendárním souborem není jen estetický. Identifikovali jsme se s jeho patosem, aniž bychom si připouštěli, že vlastně jdeme - sice stejně naštvaně, ale opačným směrem, a že tomu bylo podobně i v tom proslulém osmašedesátém. Malinová se v pražském interview z roku 1980 domnívala, že „opět přichází ke slovu to velké vzedmutí myslí roku 1968, kdy jsem si říkali: ano stvoříme svět, v jakém skutečně chceme žít, svět míru, svět tvorby namísto konkurence, svět vzájemné pomoci...“
Je vůbec v silách těchto lidí pochopit, jak hluboko je právě v nás zakořeněné to nedobrovolně nabyté přesvědčení, že bez světa konkurence není možný ani svět tvorby?! A že druhdy snad dobrými úmysly byla tvrdě dlážděna právě cesta k peklu totality.