archiv II. > Archiv III. > Kultura není ocet, který konzervuje tradici
rozhovor s Michailem Durněnkovem

Kultura není ocet, který konzervuje tradici

/…/ V roce 2014 vstoupily v platnost Základy státní kulturní politiky. Kultura se zde chápe jako „nástroj předávající dalším generacím soubor morálních a etických hodnot, jež tvoří základ národní svébytnosti“. Jak se kulturní komunita dívá na snahu státu regulovat tvorbu umělců prostřednictvím grantové politiky? Pro společnost jako takovou je to sporná otázka: jedni mluví o skryté cenzuře, druzí se bojí zvrácenosti v umění.
Z hlediska zdravého rozumu je uvedený citát blud. Kultura přece není ocet, který konzervuje tradici, aby nezatuchla. Kultura je živý organismus a tradice je jen její součástí, je jako kořeny stromu – důležitá, ale je to jen část.
Kulturní společnost v Rusku je dost roztříštěná. Ti, kdo jsou více závislí na státních penězích, zaujímají loajální pozici, ti, kdo méně, liberální. Já si klidně můžu vyskočit na plot a zpívat jako svobodný pták, jsem na volné noze, ale nějakému řediteli divadla můžou pod jakoukoliv záminkou zastavit financování, pokud se bude příliš kriticky vyjadřovat proti mocným. Proto většinou ředitelé státních divadel mlčí a někteří dokonce během voleb Putina veřejně podporují.
Společnost (myslím teď lidi obecně) si o tom myslí přesně to, co jí naservírují v televizi a v televizi ukazují, že v současném divadle se za jejich peníze nazí, nejlépe homosexuální lidi, zlostně vysmívají Čechovovi. Je to hodně primitivní představa, ale myslím, že právě pro tu svou primitivnost je srozumitelná a populární. 
/…/

celý rozhovor najdete v čísle