archiv II. > Archiv III. > Nový Návod k upotřebení
druhá výzva časopisu Svět a divadlo

Nový Návod k upotřebení

V souvislosti s první výzvou (Divadlo potřebuje diváka!) jsem se začal zabývat českou tradicí recesistických či výtvarných akcí a happeningů. Zdálo se mi, že by bylo velmi vhodné na tu tradici navázat i proto, abychom ani v nesvobodě (nyní karanténní) neztráceli svobodu zcela a abychom si uchovali smysl pro humor. Při tom pátrání jsem objevoval po duchu příbuzné „návody“ různých autorů.

Např.
Lehna (anonym, 1930)
Na ulici, v kavárně, kdekoli mezi lidmi ulehni na zem, nehýbej se a vydrž co nejdéle. Když reakce okolí vrcholí, vstaň, provolej slávu Kutné Hoře a odejdi.

Nebo taky patriotický básnický návod od Ladislava Nováka:
Hodina X (1972)
1. Najdi ve městě, kde bydlíš, malé a celkem tiché náměstíčko, kde se však přece v jistou hodinu (nazývejme ji dále „hodina x“) nachází několik lidí, kteří nemají právě mnoho na práci. Jestliže se tam vyskytují i holubi, je všechno v nejlepším pořádku.
2. Opatři si budík, který velmi hlasitě zvoní, a nařiď jej na hodinu x. Dále kup něco zrna pro holuby.
3. Tři minuty před hodinou x se objev na náměstí, polož budík na dlažbu, nasyp okolo zrní pro holuby a odstup o několik kroků.
4. Jakmile budík začne zvonit a poplašení holubi vzlétnou, vykřikni hystericky „Teď vybuchne!“ a předstírej, že se dáváš na útěk.
5. Po několika krocích, jakmile se budík opět utiší, klidně se vrať zpět, zastrč budík do aktovky a slavnostně prones k okolostojícím: „Tak explodovala pointa básně «Hodina X» od Ladislava Nováka z Třebíče.“

Pak mě Jan Mlčoch, autor a aktér konceptuálních akcí 70. a 80. let, odkázal na kunsthistoričku Pavlínu Morganovou (s oběma se v příštích číslech SADu doufám setkáte) a ta mě přivedla ke knížce, kterou jsem měl dávno znát, k Návodu k upotřebení Jiřího Koláře (1965).
I tentokrát dovolte jeden „vzorek“:


V noci
Přilož skráň na kolejnici
a dlouho naslouchej
Na druhou kolej
polož nasliněnou minci
a bez ohlédnutí odejdi
V noci
až vše utichne
s roubíkem v ústech
napiš na sebe hanopis
bez zamlčení čehokoliv
a ráno jej pošli milence
matce
ženě
nebo nejlepšímu příteli

Četba této kolekce mě přivedla na nápad k druhé výzvě, kterou byli tentokrát osloveni někteří současní čeští autoři.
 

Milá básnířko, milý básníku,
    Svět a divadlo (SAD) je sice časopis divadelní, ale divadlo je umění velmi různorodé, takže do něj patří i zvláštní formy, např. ty, kterým se říká imerzivní, v nichž se do popředí dostává zážitek diváka a jeho spoluúčast. Při mapování těchto forem, z nichž některé jsou velmi vhodné i pro karanténní doby, se vracíme např. i k happeningům a akcím českých recesistů. Zdá se nám, že jejich přístup je následováníhodný, inspirativní, a taky že by mohl pomoci k sblížení divadelních režisérů a performerů s autory-básníky, kteří měli občas právě k recesi velmi blízko. Autoři by naopak mohli nabídnout do básně (anekdoty) koncentrovaný tvar „scénáře“ pro jejich experimenty.
    Rádi bychom, kdybyste navázali na Návod k upotřebení Jiřího Koláře (1965), který čtenáře vybízel, „aby básně nejen přečetl, ale i provedl“ (Pavlína Morganová), a napsali své, též k takovému upotřebení směřující básně. Ty chceme průbežně publikovat v našem časopise a pak případně i vybídli k jejich realizaci, a to např. při dalším ročníku festivalu Ohromné maličkosti, který připravujeme na konec srpna do Divadla Alfred ve dvoře.
Už teď se moc těšíme
 Karel Král a SAD