DĚKUJEME
mehdi moradpour
pomalý šum nových lidí u snídaňového švédského stolu
(das langsame rauschen der neuen menschen am frühstücksbüfett)
přeložila Barbora Schnelle
2m, 2ž
SYNOPSE
Ve hře původně íránského autora (v roce 2001 emigroval do Německa) se na blíže neurčeném místě schází u snídaňového švédského stolu (jenž stojí ve středu scény a postavení replik na stránce určuje polohu mluvčího vůči němu) „zatím ještě nevyčerpaný průvodce“, „zatím ještě nemelancholická aktivistka“, „zatím ještě necholerický politik“ a „zatím ještě nelhostejná křiklounka“. Postavy mezi sebou nevedou dialogy, ale sledujeme spíše paralelně probíhající monology, které se vzájemně proplétají a společně vytváří rafinovanou, až možná básnickou či hudební, strukturu textu. Nejzáhadnější postavou je průvodce: zřejmě je to právě on, kdo pozval ostatní k „banketu“, který se koná na jeho počest. V promluvách se obrací k „účastníkům cesty“, přičemž se dlouho může zdát, že jde o obyčejné turisty. Postupně se ale objevují temnější tóny a nakonec to vypadá, že své svěřence vede za mnohem tragičtějším cílem. Dost možná to souvisí s plány politika, který chystá velkolepou obnovu evropského kontinentu a civilizace prostřednictvím „nového stvoření“. Obě ženské postavy jakoby reprezentovaly pohled z druhé strany společenského spektra. To platí zejména o křiklounce, jež se snaží – jak sama říká – „zařadit“ a to jak do společnosti, tak do výrobního procesu. Její jazyk je nejjednodušší, vyjadřuje se v krátkých větách (výkřicích), ale s postupujícím časem se její řeč rozpadá a objevují se nesmyslné vazby i novotvary. Zřejmě nejbarvitějším (a nejpoetičtějším) projevem disponuje aktivistka: je to intelektuálka, která se ve složitých obrazech snaží postihnout realitu kolem sebe, aniž si ovšem uvědomuje, že i ji postupně pohlcují poetické a intelektuální fráze a její řeč je nakonec stejně prázdná a nesmyslná, jako monology ostatních
