archiv II. > Archiv III. > Letní Letné hajpy i nehajpy
Vladimír Mikulka

Letní Letné hajpy i nehajpy

/…/ Cirque Alfonse upoutal pozornost prostředky vcelku jednoduchými, leč spolehlivě účinnými. Patřila mezi ně především snadno rozeznatelná a dobře zapamatovatelná imidž chlapáckých vousáčů či neurčitě mnohoslibný příslib eroticky odvážné show, šikovně zacílený jak na pánskou, tak na dámskou část publika. (Mimochodem: sociologickým průzkumem to podložené nemám, ale byl bych ochoten se vsadit, že když se nějaké představení deklaruje coby „mládeži nepřístupné“, působí to jako reklama sui generis.) Samozřejmě nechybí ani vděčné zmínky o výstředních atrakcích typu žonglování se sudy.1/ V této souvislosti je ovšem nutno jedním dechem dodat, že si píáristi nikterak nevymýšleli, inscenace Barbu skutečně nabídla vše, co bylo přislíbeno. /…/
Že se inscenace Forever, happily... belgické skupiny Collectif Malunés hraje podle úplně jiných not než Barbu, ukázal hned úvod představení. Nic bombastického nebo ryčného, právě naopak. Začalo to oslovením publika: lehce ironickým a docela nápaditým. Přítomní byli sice obligátně vyzváni k vypnutí telefonů (konkrétně „všech mobilních zařízení“), ale vlastně jen tak mimochodem, v rámci docela žertovného zamyšlení nad (ne)pohodlnosti sedaček v šapitó. K všeobecnému pobavení byl tento proslov pronesen naživo, docela slušnou češtinou se silným francouzským přízvukem. Na rozdíl od přímočarých Kanaďanů, kteří se čemukoli, co by mohlo publikum znejistit, vyhýbali jako čert kříži, Forever, happily… záměrně zavádějící scénou téměř demonstrativně začalo. První minuty byly totiž zcela vážné, poetické až na hraně rozplizlého patosu, trochu taneční, s temnou hudbou, kouřem a maskami; jakési defilé postupů, kterými se ambiciózní novocirkusáci občas snaží vzbuzovat zdání nedozírných hlubin svých inscenací. Vzápětí se však ukázalo, že to se samožernou vážností není tak horké: na teeterboard se postavila dívka v bílých šatičkách a s jablkem v ruce (ti kdo si v anotaci přečetli, že inscenace je „pohádková“, měli jasno v tom, že je to Sněhurka), roztomilou francouzskou češtinou zadeklamovala „Zércadlo, zércadlo, ržekní mi, kto je tadí nejkrasnejší?“, kousla si a bez jakýchkoli dalších cavyků sebou mrtvá praštila na zem.

celý text najdete v čísle

Barbu, režie Alain Francoeur, Cirque Alfonse (Kanada), 2015
Forever, happily…, režie Dominique Bettenfeld, Collectif Malunés (Belgie), 2016