archiv II. > Archiv III. > Stalo se na jedné vernisáži...
Vladimír Mikulka

Stalo se na jedné vernisáži...

I když to nemusí být zřejmé hned na první pohled, Dům v jabloních, nejnovější inscenace Pomezí, jde trochu jiným směrem než výše zmíněné tituly. Jakkoli se i ona bezpečně drží v mantinelech žánru a navíc stejně jako Pozvání rozvíjí základní situací „diváci jsou hosté na večírku“. Tentokrát se ale hraje v relativně omezeném a vcelku přehledném interiéru funkcionalistické Winternitzovy vily (jen pár akcí proběhne v nevelké zahradě kolem domu), a prakticky nic tak nesměřuje k dříve často připomínané lynchovsky tajemné, temně hrozivé atmosféře. Zásadně omezená je také výtvarná složka. Samotná možnost procházet se zrekonstruovanými místnostmi s prvorepublikovou patinou je zážitkem, speciální divadelní výprava (a s ní související „magie“) však tentokrát chybí. Jednotlivé pokoje nejsou pro potřeby představení nijak speciálně upraveny, jen místy se zlehka naznačí cosi jako „zabydlenost“ (třeba prostřednictvím knihovničky a skříně plné věcí v pokoji hostitelky). Platí to dokonce i pro salon v přízemí, který představuje nejen výchozí bod veškerého dění, ale také jakousi základnu, místo, kde se účinkující i publikum pravidelně scházejí. Jedinou výjimkou jsou pohozené „dobové“ Lidové noviny a pár exponátů výstavy Skleněné zahrady, na jejíž vernisáž si pětice mladých žen pozvala vybranou společnost, tedy diváky./…/

celý text najdete v čísle

Lukáš Brychta, Kateřina Součková, Štěpán Tretiag, Pavel Gotthard: Dům v jabloních, režie L.Brychta a Š.Tretiag, Projekt Pomezí, 2018.