archiv II. > Archiv III. > Festival za časů korony (Cirkopolis - Zima)
Vladimír Mikulka

Festival za časů korony (Cirkopolis - Zima)

Úměrně prodlužujícímu se koronavirovému lockdownu je stále méně smysluplné opakovat již mnohokrát vyřčené důvody, proč a jak se divadlo bez diváků mění ve svůj chabý stín. O to zajímavější je sledovat, jakými způsoby se tvůrci a organizátoři snaží s tuto překážkou vyrovnat, jak chtě nechtě hledají alespoň trochu schůdné cestičky, kterak životně důležitý kontakt alespoň částečně navázat. Svébytnou skupinu v tomto ohledu představují cirkusáci. Cirkus (a mám teď samozřejmě na mysli spíš ten „nový“) je v některých ohledech svobodnější než „normální“ divadlo. Přinejmenším v tom, že v sobě má ze samé podstaty věci vždy kus atrakce, je uzpůsoben k tomu, aby dokázal zaujmout rychle, na první pohled a na malé ploše. A to i tehdy, když jsou performeři od diváků bezpečně odděleni - třeba sklem. /…/
Samotná vystoupení v kobce je samozřejmě nutné brát především jako svého druhu atrakci, výše zmíněné okolnosti jim však bezesporu - spolu s diváckým nepohodlím - dodávaly i osobité kouzlo. Eliška Brtnická ve své pohybové improvizaci Fish Eye předvedla v pomalém, snově rozmlženém tempu zrození a pohyby jakési blíže neurčené vodní bytosti – což se ostatně na náplavku hodí lépe, než do lecjakého neutrálního sálu. Diváci sledovali bíle oblečenou performerku, jak se pohybuje namodrale nasvíceným prostorem jako velkým akváriem, a z reproduktorů k tomu zněla atmosférická hudba i šplouchání. Výsledný dojem je zcela abstraktní (anotace „o rybě ztracené v hloubce dvojrozměrnosti“ moc nepomůže, ale to nijak zvlášť nevadí), kdo chce, může si do viděného doplnit nějaký příběh svépomocí. Úplně nezbytné to ovšem není, troufám si tvrdit./…/
Lukáš Karásek zahrál za sklem upravenou verzi své loňské inscenace Obývací pokoj (uváděné pod hlavičkou jeho domovské skupiny tYhle). Podtitul Divadlo masek a nábytku docela dobře vystihuje, oč jde: performer se pohybuje prostorem, který skutečně evokuje obyčejný pokoj s několika kusy úplně standardního banálního mobiliáře. Nejde ovšem o nějaké realistické hrátky, konkrétní objekty jsou využity k podívané, která je ve výsledném dojmu obdobně abstraktní jako podvodní improvizace Elišky Brtnické. Celkové ladění je však o poznání absurdnější a také spíš melancholicky groteskní než poetické. Odhaduji, že docela podstatný podíl na tom mohl mít Viktor Černický v nezvyklé roli dramaturga: jeho trochu obdobně pojatá pohybová groteska PLI pracovala se židlemi (a patřila k tomu nejlepšímu, co jsem na tomto poli v posledních letech viděl). /…/
Součástí letošního koronavirového festivalu byl i jeden titul zcela regulérní (ve smyslu celovečerní). Filip Zahradnicky celou přehlídku zahájil v Paláci Akropolis premiérou inscenace Collection of Sceptical Pleasures. Oficiálně se konala online a bez diváků, jednalo se však přesně o ten typ události, které v Plánech na svobodu, třetí anketě z karantény, zmiňuje Jiří Havelka: sál byl sice vyhrazen přenosové technice, ale na balkoně sedělo v bezpečných rozestupech pár pozvaných spolupracovníků a hostů. Ti protagonistovi alespoň do jisté míry vytvářeli publikum - a sami si mohli po delší době připomenout, jaké to bývalo v dobách, kdy se na divadelní představení mohlo chodit opravdu do divadla. Bylo to samozřejmě příjemné, jenže zároveň frustrující; atmosféra společného zážitku se sice do značné míry vytvořila, ale tím spíš si bylo možné naplno uvědomit, jak moc představení ublíží absence elementárních reakcí, ať už potlesků po obtížnějších číslech nebo prostě jen úplně obyčejných smíchů. Není to nijak objevné zjištění, ale zažít něco takového na vlastní kůži přímo v hledišti je přece jen něco trochu jiného, než si to znovu a znovu ověřovat na obrazovce. Premiéra se skupinkou izolovaných hostů tak v tomto ohledu paradoxně připomínala nepovedenou reprízu, odehranou před beznadějně chladným publikem.

celou anketu najdete v čísle

Eliška Brtnická: Fish Eye, E.Brtnická, uvedeno 9.2.2021 v kobce 10 - (A)void Gallery
Lukáš Karásek:
Obývací pokoj v kobce, L.Karásek, premiéra 10.12.2020 v Invalidovně
Collection of Sceptical Pleasures, námět, režie a scénografie Filip Zahradnický, F.Zahradnický, premiéra 8.2.2021 v Paláci Akropolis